Čas Vám nikdo nevrátí...

Únor 2017

"Před usnutím"

28. února 2017 v 20:47 | Elle |  Téma Týdne
- "Před usnutím" -

Od března 2008 jsem každý večer před usnutím myslela na Tebe, můj nejvíc nejlepší. Každý den, od chvíle, kdy jsi odešel, jsem si každý den promítla všechny věci, o které jsi přišel. Každý večer mi projelo celé naše přátelství, poslední dny a představa temného budoucna, ve kterém dnes žiju.
Žiju v budoucnosti, které jsem se děsila. A děsím se do dnes.
První tři roky jsem každý večer umírala, s tebou.


Každý večer jsem prožívala chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že se už nikdy v životě neuvidíme, nepromluvíme na sebe, nepodíváme se na sebe, nikdy se neobejmeme. Tři roky, každý den.
Každý den jsem vstávala s těžkým nádechem a večer usínala s o to těžším výdechem. Tak moc jsem si přála, aby to nebyla pravda. Dokonce jsem doufala v to, že jsi ve skutečnosti odjel do zahraničí a nám jsi nechal poslat jen lži. Bohužel, viděla jsem tvé tělo. Tvou lidskou schránku. Chyběl jsi mi.
Teď už vím, že všechna přátelství, která jsem od té doby započala, nikdy nebudou tak silná a obětavá, jako naše přátelství.
(zdroj: youtube.com - Michael Malarkey - Scars)

To ty jsi byl mým nejvíc nejelpším a vlastně jediným skutečným kamarádem. Nikdo před tebou a ani po tobě, kdo se se mnou bavil, nepronikl za zdi, kam jsi pronikl ty a pochopil. Od té doby mi přijdou všechna má přátelství plytká, jednoduchá, nemají hloubku a jsou pro mne svým způsobem nepřirozená. Možná jen stále narážím na "jednoduché" lidi.

Tři roky utrpení a snění o tom, že žiješ v zahraničí a dýcháš. Představovala jsem si tě na Floridě, jak sedíš na baru na pláži a dýcháš slaný vzduch :) Jedině takhle jsem asi přežila. Jedině takhle jsem zahnala tu ostrou bolest v sobě.

Další roky.. Rok čtvrtý, pátý, šestý a sedmý... Byly... Byly jako jedna velá silná proměna housenky v motýla.
Z bolesti ze ztráty se vylíhla z housenky silná osobnost.
Tato osobnost totiž neměla žádnou jinou možnost, než jít dál, žít dál, dýchat dál.. bez tebe. Ať už to bolelo či řezalo jak nejvíc chtělo. Ano, stále mne ta bolest držela při zemi a nutila mě být přivázaná k minulosti a stále jsem. Ale upřímně, nebýt této ztráty, nikdy bych nebyla tam, kde jsem dnes teď. Za to vděčím síle, kterou jsem získala po pádu na držku.

Moc si nefandi, každá ztráta v mém životě, mne srazila do pekelných bolestí a pokaždé jsem se po takovém šoku učila chodit, samostatně dýchat a nečůrat do plíny ;)

Rok osmý se změnil. Přestala jsem před každým usnutím přemýtat o co vše jsi přišel. Přestala jsem se světem "Kdyby". Přestala jsem "žít" v mimo realitě. Přestala jsem každý večer vcházet do snů, kde jsi žil. Přestalo se mi o tobě zdát. Přestala jsem si s tebou ve snech povídat. Odešel jsi i ve snech. Věřím tomu, že jsi šel už dál, že sis ten rok vybral zda-li stále být tam, kde jsi byl nebo jít dál. Myslím si, že jsi šel dál a odešel jsi.

Za tři dny nám skončí rok devátý a začne rok desátý, kdy nebudeš ve stejné realitě, jako jsem já.
Tak moc mě to mrzí, že spolu nemůžeme komunikovat.
Mrzí mne, že jsou naše cesty prozatím rozděleny.

Cítím ale, že v desátém roce, co tady nejsi, že se něco stane. Cítím, že se vrátíš, že tady stále máš spoustu práce a že se naše cesty možná spojí, možná ne.
Pokud někdo věří v takové ty symbolické znamení, které se v našich životech dějí (někteří to vnímají, někteří ne), tak takových znamení mám za poslední měsíc nejméně 3-4.
Za prvé, prostě mám tucha, ten podivný pocit, že teď jsi znova tady, ale jinak, v jiné formě.. cítím z toho radost a natěšení, už žádný smutek, lítost.
Za druhé, tvé číslo 3 - tvé datum narození obsahovalo 3, tvé datum úmrtí obsahovalo 3, tvé oblíbené číslo bylo 3... 13. 2. jsem se dozvěděla něco, co teprve pomaloučku vzniká. Náhoda?
Za třetí, 3.3. (den, kdy jsi před 9 lety zemřel), mám něco velmi důležitého nebo spíše... jdu si to potvrdit a věřím, že to má spojitost právě s nejlepším kamarádem.
Za čtvrté, jak mi vysvětlíš dnešní sen? Proč po takové době? A proč jediné, co jsi mi řekl bylo: "3*3 je 9?"

Nevím, možná jsem magor a spojuju si věci, které nemám.
Možná tomu jen chci věřit, protože nemám vlastně ani čemu věřit. Kdoví.

Jsem, po 9. letech, šťastná, že vzpomínka na nejlepšího kamaráda už není bolestivě smutná. Nikdy jsem si nemyslela, že jednoho dne bude obsahovat i malý radostný nádech, jako dnes.

*Elle*

Could you be...

12. února 2017 v 7:26 | Elle |  Proud myšlenek
- "Could you be..." -

Zavři oči. Zavři oči a představ si magické světlo, které tě vrátí zpět do doby, kdy jsi byla šťastná.
Cítíš to? Uvnitř?
Vidíš to zvenčí?
Vidíš sama sebe v zrcadle?

Takhle přesně vypadáš, když najdeš to, co si přeješ nejvíc.
Chceš to?
Ještě jednou?

Ne.
Ty už ne. Budou na řadě jiní.
Ty už ne.
Zapomeň na vše, co jsi viděla, když jsi měla zavřené oči. A otevři je.

Vidíš to?
Cítíš to? Uvnitř?
Vidíš sama sebe v zrcadle?
Tohle jsi ty. Tohle budeš ty. Tohle tě čeká.
Tohle přijmi a jdi pryč.
Nechtěj nic z toho, co už bylo a odejdi. Neškemrej po poslední šanci.
Nedávám další šance.
Máš jen jednu.
Jen jeden život.

Bájná Atlantida je potopena. Zašedla a už ji nikdo neobjeví.

Enjoy it!

*Elle*