Čas Vám nikdo nevrátí...

Nemůže být vše pořád stejné

11. prosince 2016 v 23:19 | Elle |  Téma Týdne
- "Nemůže být vše pořád stejné" -

Existuje x milion malých nebo velkých mezníků v mém životě, které mi naprosto změnilo život. Některé mezníky mi cestu životem trochu nakřivily, některé mi životní cestu obrátilily o 360 stupňů. Některé mezníky mi na cestách postavily vysokou betonovou zeď, kterou nezdolá nikdo, nikdo živý. A některé mi otevřely dveře, které bych se ani neodhodlala otevřít.

Některé životní mezníky považuju za pozitivní, i když ve skutečnosti pozitivní vůbec nebyly, ale přinesly postupem času pozitivní věci, i když to zprvu nebylo lehké.

Přemítám celý týden, co mi asi nejvíce změnilo život.
Byl to člověk? Byla to nějaká prožitá situace? Byl to nějaký pocit? Byl to nezapomenutelný zážitek?
Možná ano. Svým způsobem všechno ovlivňuje naše životy.

Přišla jsem na to, co ovlivnilo můj život...
Je to něco, s čím se peru každým dnem. Každým dalším rokem, co žiju tady na světě.
Život mi změnila moje vlastní smrt.
Chvíle, kdy zemřela moje duše.
Tak to chodí, člověk od života dostává rány, další rány a znova další. Vstává, drží se... učí se znovu chodit.
Nechce se vzdávat. Jednou to přijde a nakonec umřeš. Vzdáš se všeho o co jsi bojoval.
Zemřeš. Zemře to, co je v tobě.
Nevím, kdy se to přesně stalo mě.

Žiji, ano žiji. Tak moc jsem bojovala o tento život.
Žiji, ehm, existuju. Pouze jen existuju. Co to je žít život v mrtvém těle? S mrtvým duchem?
Hodně se sebou bojuji. Přemáhám se a říkám si, že tohle už déle nevydržím.
Učím se každý den chodit, odhazovat strach a hrát na všechny komedii o růžovém usmívajícím se světě.
Protože to tak každý chce a očekává.
Jenže.. Každý večer se ke mě vrátí mé pravé já, které je každým dnem mrtvější a mrtvější, nasává do sebe chlad a touhu neexistovat.

Někdy si vážně přeji - rozplynout se a už nic neřešit.

(Zdroj: pinterest.com)

Živím svůj mozek tím, že se vše jednou změní, že se možná změním já sama a bude vše úplně jiné.
Těžko, přestávám takovým kecům věřit.
Slova typu: vydrž... Vydrž až... Pak už to bude lepší... - Nesnáším.
Pak? A co teď?

Mít tak mozek slepičí máničky, co se stará jen o to, jestli je vyžehleno a navařeno...

Slyšela jsem, že velké změny bývají ty nejtěžší, tak doufám, že tohle vede k něčemu.

Awww, zase žvásty o ničem.

*Elle*

Aneb Elle prožívá podělanou sentimentální chvíli, kdy jí dochází, že je své rodině vážně totálně ukradená.
Ale to bude dobrý, ona se zvedne, otřepe a bude dělat, že je vše v pořádku, jako vždy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 12. prosince 2016 v 8:35 | Reagovat

jednou jsme nahoře a jindy zase dole :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama