Čas Vám nikdo nevrátí...

Říjen 2016

Volný víkend?

22. října 2016 v 0:17 | Elle |  Proud myšlenek
- "Volný víkend?" -

Tento nadcházející víkend je od září mým druhým volným víkendem. Hurey!
Většinou mám volnou pouze neděli a v neděli většinou jen uklízím a připravuji se do práce, takže je to stejně spíše pracovní volná neděle a když se vykašlu na úklid, tak jen polopracovní volná neděle.

Teď mě čekají 2 dny volna. A strašně se na to třepu! Už měsíc :D
Nevím, co budu dělat!

(Zdroj: youtube.com// Take me to church - Hozier (violin/cello/bass cover) - Simply Three)

Na stole mi zase leží pěkně dlouhý seznam úkolů, co potřebuji dodělat a udělat.
Jsou to věci z práce, co jsem nestihla.
Nebo věci do práce, které mi pak usnadní v budoucnu práci.
Mám také hromadu restů ze studia na univerzitě.
Nebo bych konečně mohla zaplatit pár záležitostí, které se týkají rekonstrukce domečku. Také bych měla zaplatit školné. Uhnat někoho, aby mi zaplatil za zakázku, kterou jsem pro něj dělala.
Mohla bych také zítra ráno vzít na celý den focení airsoftu. Jenže... Nechce se mi, ač strašně ráda fotím - zrovna airsoft. Ale.. Jsem unavená. Potřebuji sobotu. Potřebuji volný víkend. Nutně.
Tento týden mám za sebou odpracovaných 64 - 70 hodin (minimálně) + 10h cestování (přibližně), vlastně to bylo každý den od 5:00 do 22:00. Tento týden byl trochu extrémní. Zaskakovala jsem za kolegu.
Naštěstí avizovaná kontrola nepřišla. Tedy přišla, ale kontrolovala a řešila něco jiného.
Takže až za 14 dní.

(Zdroj: pinterest.com)

Na práci si nestěžuji (zatím :D). Zatím mě hodně baví. Dělám ji 2 měsíce a jsem z toho prostředí a náplně práce celkově nadšená.
Každopádně také z peněz :D Dokonce jsem dosáhla svého cíle: měla jsem nějaký cíl, kolik bych si chtěla měsíčně vydělávat a překračuji ho o 20%. Až projdu školením a dostuduji, zas vše povyskočí výš. A na daních mi také vrátí, raději si daně dělám sama. Jen s tím studiem to nevidím moc světle, nemám čas, jsem ráda, že jsem schopná na univerzitu přijet a fyzicky to tam vydržet.
Celkově jsem zvědavá, jestli tato práce má alespoň ještě 2-3 roky budoucnost, jestli se nebudou muset rušit pobočky. Uvidíme časem. Do té doby chci rozjet focení.
Divím se, protože minulý rok jsem dělala to samé, pod jiným vedením, v jiném kolektivu, v jiném městě a myslela jsem, že to tam nevydržím. Nevydržela jsem to tam. Odešla jsem a poslední měsíc jsem do práce nechodila vůbec, jelikož jsem se poté 3 měsíce dostávala z deprese.
Celé to krásné léto je navždy zahozené, nebyla jsem schopna vyjít mezi lidi.
Nějak jsem nepobrala negativitu vedení a celého toho kolektivu.

Teď jsem z té stejné práce, co dělám někde jinde, nabitá. Jen s tím rozdílem, že se v některých oblastech mohu více soustředit na některé podstatné věci a neustále komunikuji v angličtině. Ehm, v ček-inglištině :D kolegovi z kanady musím znít jako pravý nefalšovaný rusák :D
Doufám, že mi to vydrží minimálně do července, než (snad) odjedu na dovolenou. Chtěla bych jet na týden až 14 dní fotit do Chorvatska airsoft (snad to klapne) a pak bych tam chtěla zůstat, v jiné oblasti, a prostě jen ležet u moře a chodit si pro zmrzlinu. Dejme tomu měsíc a půl? 5-6 týdnů - vysněná dovolená: nic nedělání.
Snad to už letos klapne. Vždy si léto plánuji a těším se a nikdy mi nevyjde. Buď nejsou peníze, nebo se bojím jít do některých věcí sama a nebo mám depresi :D :D :D
Nevím totiž, co bude v létě s prací, jestli nebudu muset spíš pracovat, než se válet. Nebo budu řešit svůj domeček.
Ale vážně bych té práci v létě moc nedala, jen bych všeho nechala a jen fotila zakázky :D Začínají se mi ozývat známé, co mají děti a budou mít svatby, tak uvidíme. Pořád si myslím, že fotit neumím - hloupé sebeubíjející a sebezastavovací myšlenky.


Dále mám na stole vypsané také uklízecí úkoly. Vážně nestíhám uklízet. Na bytě se mi všechno kupí, snažím se to průběžně udržovat, ale jsou chvíle, kdy si říkám, že se snad najde někdo, kdo by to mohl udělat za mě - nenajde. O to je to mrzutější.

Totální nechápačka údělu ženy (?). Ale tohle blití slov sem psát nebudu.

Nakonec to dopadne tak, že o víkendu nebudu dělat nic.
Přece jen...

(Zdroj: pinterest.com)

Štěstí, že příští týden jdu do práce jen 2x a mám naordinovaný jen poloviční pracovní režim.

*Elle*

Malá změna

16. října 2016 v 20:24 | Elle |  Proud myšlenek
- Malá změna -

Asi to znáte všichni... Ten moment, kdy toho máte tak moc, tolik úkolů a práce před sebou...
Nakonec neděláte nic.
Pak si ale tlučete na hlavu, že jste vážně něco dělat měli!

Takže: taková byla dnes má neděle.

Na papíře napsáno x milion úkolů, které bych měla za dnešek stihnout.
Z těch asi 25ti bodů (nejhlavnějších bodů), jsem stihla maximálně 3, protože jsem se už nemohla dívat na neumyté nádobí, nevyžehlenou hromadu oblečení a smradlavou kopu hader v koši v koupelně.
Příští týden mě v práci čeká velká kontrola, už to hlásili před 14 dny, ale cítím, že přijdou tento týden.
Chtěla jsem se na to připravit...
Můj mozek to evidentně nechtěl. Chtěl se bavit. Hrát si.

(Zdroj: pinterest.com)

Takže jsem se po asi od založení tohoto blogu rozhodla, že změním prostor (vizáž) mého blogu.
Hodila jsem na blog vlastní foto sestřiného psa.
Chtěla jsem blog udělat celý černobílý, ale nakonec jsem se rozhodla pro hnědo-žluto-bílou. Proč tyto barvy? Nevím :D Nemám ráda hnědou, ani žlutou a vlastně ani bílou. Moje oblíbená barva je fialová a černá. Možná se můj mozek chce dívat na jiné barvy. Možná mne ovlivnil podzim?

A na "úkoly" dne se vrhnu až za chvíli..
Možná.

*Elle*

Najdětě si svého marťana

16. října 2016 v 11:50 | Elle |  Knihy
Kniha: "Najděte si svého marťana"
Autor: Marek Herman

(Zdroj: http://www.databazeknih.cz/knihy/najdete-si-sveho-martana-107623)

Knihu mám doma dlouho.
Konečně jsem našla ve svém uběhaném světě prostor na hodinu čtení denně, takže první kniha, na kterou jsem sáhla, byla tato.
Ne, proto, že si myslím, že je to nejlepší kniha v knihovně a na světě: byla prostě na začátku velké hromady knih, které mám na sobě naskládané a nechtělo se mi knihy přebírat a vybírat, kterou číst jako první.

Zatím knihu hodnotím kladně.
Stojí za to si ji přečíst, pokud se pohybujete mezi lidmi, jejich dětmi; dětmi celkově a rádi se šťouráte ve své hlavě.

Zkuste si také najít svého marťana, určitě to stojí za to.

Snad nezměním názor, až knihu dočtu :D

*Elle*

Ulovila jsem

13. října 2016 v 21:04 | Elle |  Králičí povídání
- Ulovila jsem lásku -

Přišla si sama. Ehm, přišel sám.
Po malých krůčcích a kouscích postupně přicházel, až jednoho dne začal dloubat pod stolem do mé nohy.
Ulovila jsem si lásku.
A vzala ji k sobě na pohovku a celý večer obdivovala lásku toho malého, chlupaté tvora s kulatýma očima.
Opřel se o mě, hezky se vedle mě natáhl a pokaždé, co jsem ho přestala hladit se mi pokoušel dostat pod ruku, abych nepřestávala a nebo začal olizovat ruku, nos.. okusovat prsty...
Žadonil o pozornost.
Ulovila jsem si lásku.
Pokaždé, když si to uvědomím, děsí mě to.

Procházím chodbou a malá láska na mě kouká a očkama žadoní, ať si ho vezmu, ať si ho všímám, ať jsem s ním!
Pak za mnou chodí všude, úplně všude. Pronásleduje mne.
Z povzdálí na mě hledí a čeká, kdy si na jeho lásku udělám čas. Je trpělivý.
Stačí vynechat jeden den a hned druhý den je jeho láska nepříčetná.
Vážně mě to děsí.

(Zdroj: vlastní)

Je to hezké, mít u sebe tvorečka, který má k vám takhle blízko a jste mu vlastně jeho světem.
Mám ho šíleně ráda, moc.
Strašně moc bolí uvědomění, že jeho život je tak křehký, tak krátký..
Až jednou odejde, zůstanu tady s jeho láskou sama (stejně jako s láskami, které mi tady zbyly po ostatních zamilovaných tvorech a lidech). Proto mě to děsí. Děsí mě konce lásek.

PS: Nejmilejší tvor na světě je malý králík. Nic/nikdo se králíčkům nevyrovná.

*Elle*

"Neboj se být svůj"

11. října 2016 v 19:17 | Elle |  Téma Týdne
"Neboj se být svůj"

Poslední dobou se přestávám bavit s lidmi, se kterými jsem se trochu víc bavila. Stavím okolo sebe zdi a některé lidi do těch zdí zazdívám. Měla bych to udělat s větším nasazením a pořádně. Udělat pořádnou čistku!

Po životě mého nejlepšího kamaráda mi zbyl jeden jediný člověk, kterému stoprocentně věřím, se kterým si mám stále co říct a se kterým se vídám, i když nemám skoro žádný čas. Vídáme se alepoň párkrát do roka, plánujeme budoucnost (výlety, návštěvy), pomáháme si navzájem. Tento jediný člověk mi stačí. Asi to zní podivně, ale je to člověk, který mě zná nejlépe, vyslechne si mé bolístky a kouká na mé úsměvy. Na oplátku ho obejmu, když je už úplně zoufalý z některých věcí ve svém životě. Myslím a doufám, že to, co je mezi námi, se snad nikdy nevypaří.

(Zdroj: pinterest.com)

Všichni ostatní, kteří se se mnou snaží o podobný "jakože" kamarádský vztah, jsou pro mě falešní.
Říkám jim - ani nechtějte vědět.
Proč?
Jeden jediný a zásadní rozdíl, kterého se dopouští, je ten, že mě neustále do něčeho nutí a nutí mi do hlavy kecy typu:
"Záleží mi na tobě a chci, aby jsi byla šťastná, ale musíš se zbavit toho a toho...".
Jejich časté slova jsou: musíš; počkej; nechoď do toho sama; brzdi, musíš ve svém životě zpomalit apod.
Ordinují mi hodiny relaxu, masáže, kosmetiky, kadeřníka a kdoví čeho ještě.
Vědí, co je pro mě údajně to nejlepší.
Pořád mi cpou do hlavy jejich styl žití.

Co ale dokázali? Oproti mě? Čím je jejich způsob žití lepší, než ten můj?
V čem je můj život horší? Proč řeší více cizí životy, než ty své, unuděné?
Čeho se pořád bojí?
Proč chtějí, abych se držela při zemi? Proč mám stát u břehu a čekat?
Proč podle nich nemám skočit do moře?
Na všechna tato proč mají jasnou odpověď: je to nebezpečné, nechoď do toho sama, co zmůžeš sama?

Sama?
Sama zvládnu všechno, co budu chtít!

Chci práci? Najdu si ji. Nebo si ji sama vytvořím. Neprosím tatínka a maminku, aby se zeptali známých.
Chci jít na školu? Jdu na školu.
Chci těch škol udělat víc? Tak udělám.
Chci mít více financí? Začnu přemýšlet, jak se k nim dostat? Jak využít to, co umím.
Chci dům? Koupím si ho.
Chci zahradu? Jdu ji hledat a koupím si ji.
Chci auto? Co, nebo kdo, by mě měl omezovat na tom, abych si ho mohla pořídit? Nikdo.
Protože to, co chci, si také sama zařídím.
Proč bych měla čekat s koupí domu, až se například vdám?
Co když se nikdy nevdám?

Kdybych měla pořád dokola poslouchat kecy takových lidí, tak zvracím na každém rohu z toho, jak jsem ubohá, že sama nic nezvládnu a musím vždy čekat na to, až sama nebudu, až mi s tím někdo pomůže.

Tůůůůdle!

(Zdroj: pinterest.com)

Buďte sami sebou.
Nenechte si do svého života kecat.
Všichni dávají rady podle sebe. Podle toho, jak moc jsou ustrašení ze zvého života a ze života v tomto světě.
Najděte si lidi, kteří vám nedávají hloupé rady, do ničeho nenutí, neříkají vám, že něco musíte a že byste něco měli udělat. Ehm, pokud to není vaše účetní a zrovna neřešíte daně :D
Proč ztrácet energii a čas takovými lidmi?
Když místo toho můžete jít o krok dál?

*Elle*

"Tma ve mě"

7. října 2016 v 21:56 | Elle
"Tma ve mě"

Roky ležet na dně,
necítit život.
Vše ve tmě.
Doufat marně
v srdce tlukot.

Před více než osmi lety jsem stavěla domeček z karet, možná jsem ho měla skoro dokončený. Jednoho odpoledne mi do něj foukl vítr. Všechny karty byly na zemi. Některé otočené rubem, spousta lícem dolů. Z domečku zbyla pouhá hromádka neštěstí, zoufalství a prázdnoty.
V tu chvíli jsem nevěděla, zda-li se mám sehnout a karty posbírat a začít znova stavět.
Své tělo jsem nedonutila k žádnému pohybu. Dívala jsem se na tu spoušť a jediné, co jsem viděla byla tma.
Od té doby utíkám a jediná známá, která mě doprovází, je černočerná tma, která mne sžírá zevnitř.

(Zdroj: youtube.com: Kateřina Marie Tichá - Tančíme spolu ft. Jelen)

Tma prožrala moji duši.
Pořád existuje malá naděje, že tu tmu prosvětlí malý paprsek světla. Jen ho už nehledám.

(Zdroj: youtube.com: Jelen - Světlo ve tmě)

*Elle*