Čas Vám nikdo nevrátí...

Červen 2016

"Mít manuál pro/na život"

23. června 2016 v 0:25 | Elle |  Téma Týdne
- "Mít manuál pro/na život" -

Chtěla bych ráno vstát do sluncem zaplaveného pokoje, být skutečně vyspalá, vyskočit, udělat si pití a jít...
Vyjít z domu na zahradu. Bosky.
Lehnout si do trávy, zavřít oči a dýchat.
Dýchat chuť léta, slyšet v sobě hudbu života, cítit sílu života.
Nebát se brouků, klíšťat a housenek.
Nebát se křiku ze sousedství.
Necítit strach a samotu.

Nadýchat se zhluboka víry, že se dožiju večera.
Večera s úsměvem.
S vírou, že vždy budu vědět, jak jít dál, že budu vědět, co dělat za jakékoli situace.

S nadějí v tanec v objetí, s člověkem, kterému stačí pohled a pochopí, že dnes nemohu ujít už ani jeden krok dopředu.

S nadějí, že jednoho dne najdu největší životní moudro, které mne naučí žít, házet věci za hlavu, dýchat, křičet, cítit, vidět neviděné, žít neprožité... Které mne naučí být viditelná i pro ty, které mám ráda.

*Elle*
(youtube: The Lumineers - Sleep on the floor)

Vitamín

11. června 2016 v 20:10 | Elle |  Proud myšlenek
- "Vitamín" -

Potřebuji utéct.
Nevím jak vy, ale potřebuji někam odjet, odejít, změnit prostor, okolí, naučit se dýchat jiným rytmem, dívat se na vše jiným směrem, hledat jiné významy a možná najít úsměv, nebo alespoň jedno rozzářené oko.


Cítím, že musím ze sebe udělat během pár dní jiného člověka. Člověka, který by měl být více dospělý.

Co v sobě cítím nejvíc je, že bych měla v sobě najít klid, ujasnit si, co je a není důležité..
Ujasnit si před kým se mám posr*t a na koho se mám vysr*t.
Omlouvám se za vulgaritu, ale je to tak. Tak to chodí.

Rozhodla jsem se, že si udělám hezky dlouhou dovolenou. Vezmu foťák a budu nacházet - sama sebe.
Budu hledat vitamín, který mě nadopuje na celý další rok. Abych nějak přežila v realitě.
Jen nevím, kde začít. Jak to uchopit.
Nějaké omezení mám, nemůžu až tak moc vypadnout z dosahu lidské společnosti, přece jen...

A tak.. Hledám někoho, kdo by se mnou rozjel pátračku.
Nejspíš zbývá, jako parťák, jen má osoba.
Kdo si může dovolit udělat si také dlouhou dovolenou?
Jedině, že bych sehnala více lidí, na každou část měsíce někoho jiného. Nebo mu vyplácela nějaký plat.
A potřebuji vůbec někoho s sebou?
S čím, upřímně, mi pomůže jiná osoba?
Maximálně s tím, že si budu myslet, že na tom a tom místě nejsem sama, to je asi tak všechno.
Nikdo mi neodpoví na otázky, na které hledám celý život odpověď. Nikdo nenahlédne do toho, co si skutečně myslím.
K tomu bych se musela přizpůsobovat, dělat kompromisy, které bych, kdybych byla sama, neudělala.
Asi bude rozumnější vyrazit sama.

(zdroj: pinterest.com)

Tak se Vás ptám.
Neznáte nějaké hezké místo, tady v ČR nebo i v cizině, kam byste se rádi vydali?
Třeba se nechám inspirovat a udělám si výlet.

*Elle*

From the inside

6. června 2016 v 9:13 | Elle |  Proud myšlenek
- "From the inside" -

Co se stane uvnitř člověka, který volá o pomoc, na všechny strany a pomoc se nenachází?
Všechny zdi, zídky a základy se zhroutily a teď co? Uprostřed veškerého zmatku?
Jít touhle cestou nebo touhle cestou a nebo tamtou cestou?
Zkusit ještě naposledy vytočit číslo na odborníka? Nebo bude stačit kamarád?
A co když veškeré rady a (ne)sympatie vlastně vyslechnete, ale nepřijímáte za své, ani z malé části.

Být dlouho silným, s vypadlým mozkem...
Bránit se celé dny a nemít kde se schovat.
Nemít nikoho, komu říct - bojím se!
Nezvládat se obléct.
Nemít chuť dál bojovat, jít mezi lidi, nasadit masku a nepozvracet se.

A tak moc zároveň toužit po tom, zažít jeden jediný den, kdy nebudu muset nic, naprosté nic.

PS: Elle má pouhý záchvat slabosti, nevšímaje, že venku svítí Slunce.

*Elle*

"Spokojený život"

6. června 2016 v 0:09 | Elle |  Téma Týdne
- "Spokojený život" -

Celý týden přemýšlím o tom, CO TO JE? Co to znamená: spokojený život.

Spokojený život. Jako v tom smyslu: žít spokojený život?
Nejspíš. Říkám si.
Přemýšlím o spokojeném životě. Přemýšlím o lidech, které znám. O jejich životech. O jejich spokojenosti.

My lidé jsme nevděční. Nevděční v tom, že nejsme nikdy s ničím spokojeni. Vždy se najde něco v našich životech, co můžeme hanit, na co si můžeme stěžovat.
A tak si říkám - Proč se lidé ženou za spokojeným životem, když stejně na svém životě hledají NĚCO, na co by mohli supovatět a cenit na to zuby?

Bohužel, i já jsem člověk, často věčně nespokojený se svým životem. A co hůř, žena, která stále neví přesně co chce.
Nespokojená hlavně v tom, jaká jsem, jaký člověk jsem, že toho neumím dost a dostatečně, že svůj vývoj brzdím zbytečnostmi, že se v některých situacích nezachovám vhodně. Vadí mi na mě hodně moc věcí, i těch fyzických.
Rozhodně si ale nemyslím, že jsem ve svém životě nespokojená.
Vždy se snažím být spokojená s tím, co žiju, s tím, co v současnosti je v mé realitě, i když s tím nesouhlasím a bolí mě to. Moc dobře vím, že některé věci neovlivním, a ty, které dokážu ovlivnit, ovlivním, pokud to jde.
Nedokážu ovlivnit lidi, můžu se před nimi rozbrečet a říct jim, že takhle ne, tohle už přehnali, ale co tím dosáhnu?
Rozhodně ne, to, co bych skutečně chtěla, potřebovala.

Spokojenost, celkově, se asi hodnotí dle našich očekávání, které máme k životu (lidem, přátelům, rodině, práci atd.) a střetem s realitou... Realita se odečte od očekávání a to co zbyde, záporné číslo nebo kladné, nám udává náš pocit spokojenosti/nespokojenosti.
Takže z toho vyplývá, že člověk, který je věčně nespokojený, musí snížit laťku svého očekávání?
Nebo něco změnit?

Snížit laťku svého očekávání nedoporučuji, párkrát jsem to zkusila a nechtějte vědět, jaké to mělo následky.
Takže pokud některé věci jdou změnit a vážně se nebojíte změny, měňte.
Podotýkám - takhle stejně nedosáhnete spokojenosti.

Spokojený život neexistuje.
Jednalo by se o život, který se nijak nerozvýjí, nevyvýjí, neprobíhá v něm život.

*Elle*