Čas Vám nikdo nevrátí...

Jeden týden a změní se vše

25. března 2016 v 14:50 | Elle
- Jeden týden a změní se vše -

Mám dva kamarády, kterým se během jednoho týdne změnil celý život, v rámci předešlého půl roku.
Oba dva kamarádi jsou příkladem lidí, kterým se víceméně vždy daří, na co si vzpomenou, že chtějí dokázat, dokážou. Mají okolo sebe milující rodiny a spoustu kamarádů, jsou neustále mezi lidmi, na akcích, mají šílenou radost ze života a samozřejmě to prezentují na všech možných sociálních sítích. Vážně si život užívají, dle toho, jak jim září oči, když je vidím.

Jak jsem již napsala na začátku: během jednoho týdne se jim změnil život.
Jejich oči přestaly zářit.
Jejich myšlenky se toulají různě v myšlenkovém světě a doufají, že dorazí na to správné místo.
Jejich těla by chtěla udělat něco, co už nikdy v životě neudělají.
Chtěli by se usmívat a znovu zářit, v současné chvíli nedokážou.
A tak moc bych jim chtěla dát to, co si přejí, jenže ani v mých silách to není proveditelné.

Během podzimu mému jednomu kamarádovi zemřel táta na infarkt.
A teď... Tohle pondělí. Přišla o život sestra mého druhého kamaráda.
Ani za to nemohla. Skoro 26 letá krásná holka jela ráno se svým přítelem přes železniční přejezd a srazil je vlak. Strojvedoucí opilý.
Napadají mě myšlenky na všechna kdyby...
Nejhorší je ta paralizace.
Nevím co dělat, jak a jestli vůbec mluvit ke kamarádovi.
V tuhle chvíli prostě snad každý mlčí, projevuje soustrasti (které jsou k ničemu) a neví jak pomoct, jestli vůbec pomoct.
Všichni známí koukají na utrpení člověka, který před nimi tak zářil a byl šťastný.
A nikdo neví co dělat, protože člověk neví, jestli chce být sám, nebo chce někoho u sebe.

Je těžké přijmout něco, co člověk ani náznakem nečekal. Zpracovat ten šok a naučit se znovu chodit.

Pak je těžké všechno.

Celkově mě dojímají osudy lidí v mém okolí. Jen co si vzpomenu, kolik jich znám, co jim v dětství zemřel jeden z rodičů, sourozenec? 3 (+ tihle dva) a to do toho nepočítám již mého zesnulého kamaráda. A je až zarážející, že tito lidé jsou v mém současném životě jedni z nejdůležitějších lidí. Jsou to lidé, se kterými si tak nějak "vnitřně" rozumím. Když se s nimi setkám jsem plná energie a mám vážně upřímnou radost z toho, že se jim daří. Možná se jen pouze přitahujeme, kdoví.

Je až děsivé, že si prostě žijeme životy, sobecky si je užíváme a stěžujeme si na to a tamto a na ono a pak bum a najednou se vše změní.
Na začátku týdne dáváš polibek člověku, který neodmyslitelně patří do tvého života a v sobotu mu jdeš na pohřeb.
Proč se vše děje tak rychle?


Čas lidi učí žít s bolestí, život lidi znovu naučí chodit a usmívat se.
Nezapomeňte, že za každým usměvavým člověkem, může být temná minulost, která třeba stále ještě bolí.

*Elle*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 slunecnyden slunecnyden | Web | 25. března 2016 v 16:08 | Reagovat

Smutné. V takových chvílích člověk neví, co říct.

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 25. března 2016 v 20:31 | Reagovat

Smutná část života... bohužel až tehdy, co se s tímto setkáme si začneme vážit blízkých a života...

3 Ell Ell | Web | 28. března 2016 v 10:09 | Reagovat

Je mi líto, co se stalo té sestře tvého kamaráda. Já jsem o tom slyšela. A dost mě to zasáhlo. Můj brácha je strojvůdce takže dvojnásob. Většinou to tak je, že vše s prominutím odserou nevinní lidé, protože kdyby ten strojvůdce nebyl nalitý, tak se to nestalo. I když by mě docela zajímalo, co dělali v tu dobu na přejezdu :-? Sice signalizace nefungovala, tím ale opatrnější měli být. Čím mladší člověk zemře, tím je to horší. :( a ten strojvůdce půjde sedět. Z toho plyne poučení, že si musíme vážit života každý den. :)

4 Nikia Nikia | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 0:29 | Reagovat

Dojemný článek. Já jsem se za loňský rok setkala s tragédiemi celkem čtyřikrát. Nejhorší ze všeho bylo, když se mi zabil nejlepší kamarád (zrovna se o tom taky chystám psát článek). V takových chvílích člověk prostě potřebuje druhé, aby nebyl sám a nemyslel na to. Teda alespoň já to tak měla.
Od té doby se snažím myslet pozitivně a netrápit se nad zbytečnostmi, protože nic horšího než ztráta blízkých není. :-)

5 Elle Elle | Web | 3. dubna 2016 v 13:24 | Reagovat

[4]:  To mě moc mrzí :(
Se ztrátou nejlepšího kamaráda se vypořádávám již 8 let. Už se s tím dá nějak žít a radovat se, ale první kroky byly velmi těžké.
Doufám, že své první kroky bez milovaných lidí zvládneš a pokud si budeš potřebovat postěžovat si, napiš mi.

6 Elle Elle | Web | 3. dubna 2016 v 13:26 | Reagovat

[3]: Je těžké zhodnotit, co dělali na koleji, napadá mě víc pohledů a moc věcí, jak by to mohlo být jinak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama