Čas Vám nikdo nevrátí...

"Baví mne žít"

3. února 2016 v 21:38 | Elle |  Proud myšlenek
- "Baví mne žít????" -

Nebaví.

Pokouším se žít z maličkostí, které by mohly vyloudit radost a úsměv, moc to nejde. Jsou na světě krásné věci, scenérie, barvy, zvířata, prchavé okamžiky i dokonce někteří lidé - ale prostě to nejde.
Žít život, tenhle lidský život, je náročné a nebaví mne.

Vstávat každý den s touhou vyskočit z vlastního těla, které mi přijde nepříjemně ohraničené kostrou, masem a kůží. Nemít tu možnost z těla vystoupit a vyletět na chvíli pryč. Stále ukotvena k zemi. Přinucena dýchat a mít po celý život jazyk v puse.

Vstávat každý den s vědomím, že vše důležité, co jsem v životě potkala, navždy zmizelo, neexistuje. S tím, že život pokračuje i po životě milovaných a nejhorší je vědomí, že jsme ve všem tááák malí páni, na vše a ve všem.

(Zdroj: internet/pinterest)

Vstávat každý den s tím, že musím jít mezi sobecké, přetvařující a agresivní lidi.
Když už jsem u té přetvářky, vstávám každý den s maskou na tváři a usmívám se na všechny okolo, ve vnitř křičím a mlátím hlavou o zeď.
Ve světě lidí musím:
Nechat si na hlavu házet tu největší špínu; omlouvat se i za chyby, za které nemůžu; nechat na sebe křičet a nebránit se, chovat se asertivně tak, abych nepokazila politiku firmy - takže nebýt vlastně asertivní, ale prostě ten, po kterém se může šlapat, když má někdo špatnou náladu nebo problém sám se sebou; musím všem vysvětlovat proč jsem se rozhodla tak a tak a proč zastávám ten a ten názor - jako kdyby mé NE, nemělo váhu.
Víte... On, celkově, celý můj život asi nemá váhu vůbec.
Setkávám se jen s přetvářkou, mazlivými slovy, ale nikdy se nesetkávám s upřímnými lidmi, kteří ve mě vidí i obyčejného člověka, který má možná i vlastní život, tam někde za zdí s omezenou energií.
Jsem pouhý pytel na nakopnutí a každý večer přicházím domů s tím, že se musím vyrovnat s tím, že jsem totální nic, nikdo důležitý, bezcenné rozplizlé pozlátko.
Ve světě lidí musím vydržet.
Přála bych si nebýt taková... Tak slabá. Přála bych si umět být také tak agresivní a být na lidi hnusná a stahovat jim kůži za živa. Nejsem taková, asi proto, že to moc dobře znám a nechtěla bych, aby se něco takového dál roznášelo, roznáší se to, ale ne odemne.

(Zdroj: youtube.com)

Zase Vám tady melu žvásty.
Vážně mě to nebaví. Nevím jen jak z toho prokletí ven. Život je v někdy i krásný a magický, bohužel, setkávám se s tím pouze sporadicky. Samozřejmě mě teší, když jsem u něčeho krásného, neopakovatelného - pak mi je ještě hůř, protože to skončilo nebo jednou skončí.

Skončí i tenhle můj pohled na svět a život celkově. Ale kdy??

*Elle*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fluttie Fluttie | 4. února 2016 v 6:55 | Reagovat

Tohle je moc krásně napsaný článek. Ale možná, kdyby sis našla v životě nějaký cíl, už bys ho neviděla takle jednotvárně :)

2 Elle Elle | Web | 4. února 2016 v 20:24 | Reagovat

[1]: Děkuji. Cíl mám, mnoho cílů. Rekonstruujujeme s přítelem dům, o víkendech chodím do školy, mám 2 práce, abychom měli penízky na dům.. celkově nemám volný čas na koníčky, zábavu.. Spousta lidí moje pracovní nasazení nechápe a odsuzuje, já si ale plním sen o vlastním domě se zahradou, byť vím, že je to makačka na celý život, nejsem rozmazlenec z bytu, umím  něco vydržet. Jen občas toho mám plné kecky a pak se probouzí tohle, viz. tento článek a x jemu podobných tady na blogu.

3 Anet Anet | 18. února 2016 v 13:51 | Reagovat

Ráda bych tě poznala.....

4 Elle Elle | Web | 18. února 2016 v 14:06 | Reagovat

[3]: Pokud se nebojíš..

5 Anet Anet | 18. února 2016 v 15:49 | Reagovat

Určitě ne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama