Čas Vám nikdo nevrátí...

Říjen 2015

"Sbohem J.Lee"

30. října 2015 v 1:31 | Elle |  Téma Týdne
"Sbohem J.Lee"

Ach, moje milá, nejmilovanější...
Je to měsíc a 11 dní, kdy jsem Tě naposledy držela v náručí, naposledy jsem Tě viděla a dala ti pusu, pak...
Den poté jsem o Tebe přišla, navždy.
Nejde popsat co jsem první dny prožívala, nejde popsat pocit, který zažívám dnes, nejde vyjádřit smutek, který mne od oného dne tíží..
Jako kdybych do mého těla vrazil náklaďák a můj mozek byl zmrazen, takhle teď funguji.
Žiju, já žiju!
Ty ne! Moje milovaná.
Chybí mi naše společné chvíle, kdy jsem trávila s Tebou čas, kdy jsi mi vždy pomáhala od hrouďáckého světa ve mě.
Každý den se vracím domů s tím, že Ty nejsi doma! Že Tě už nikdy neobejmu, neucítím, jak voníš a nedám Ti pusu.

Byla jsi součást mé osobnosti, jako kdyby mi Tě někdo odřezal z kousku těla a vytvořil Ti vlastní schránku. Tak nějak jsme k sobě patřily.
Nemůžu tomu uvěřit - tomu, že žiju život bez Tebe.
Tomu, že jsem znova přežila někoho, koho jsem zbožňovala celým srdcem.

A teď mám říct sbohem? Jen tak? To nejde.. Bohužel. Ještě ne.

*Elle*
(Zdroj: internet)

Mít důvod usmívat se

10. října 2015 v 22:35 | Elle |  Proud myšlenek

Nevím kde vzít tu sílu a žít dál. Žít tak, abych normálně fungovala a byla schopna se alespoň trošku radovat.
Je těžké, radovat se z maličkostí.
Je těžké, radovat se z toho, co dělám a nedělám.
Je těžké, radovat se z toho s kým trávím čas.
Je těžké, radovat se z lidského žití.
Tak moc to bolí - žít.

Ztratila jsem během pár let všechno, co bylo pro mne důležité. A vím, že stále není konec těchto ztrát, budou další, stejně příšerné.
Ztrácím sílu odrážet se ze dna ve špatných dnech a obdobích.
Předstírat? Proč? Pro koho?
Ztrácím víru v to, že všechno má nějaký smysl a význam, který v těch špatných dobách musím najít. Možná že všechno, co se děje smysl a ani žádný význam nemá. Možná si to nalhávám v opojení, že "bude líp". Líp nebude.

(zdroj: internet)

Nejhorší je, že musím zůstat. Musím dál bojovat (předem prohraný boj). Musím počkat, než... Než co? Sama nevím. Po boji mě nečeká nic, holé nicotné nic. Ztrácím se. Ztratím se. Jsem ztracena.

Je těžké žít s černou hroudou v srdci, která nelítostně ztěžkne v momentě, kdy ráno otevřu oči a vytahuje nůž a řeže, když chci usnout. Bolí to. I obyčejný nádech.

"Mít důvod usmívat se." K. C.

*Elle* (from hell)

"Kdybych se stala milionářkou"

1. října 2015 v 20:54 | Elle |  Proud myšlenek
- "Kdybych se stala milionářkou" -

Stát se milionářkou, ale čeho?
Moc dobře vím, že lidský materiální svět je hra, je to fantazie pro hráče, ale ne pro ty, kteří chtějí žít v realitě.
Celkově se dají reality dál různě odlišit, podle toho, co je pro nás důležité.
Pro někoho je důležitá práce a kariéra, oslavy, pařby, akce pořádané pro kamarády a kolegy s cílem dosáhnout všeho, co si človíček umínil a vysnil, že bude mít, že dosáhne.
Pro dalšího je důležité mít zdravou a šťastnou rodinu, aby byli všichni pospolu, i kdyby se neměli luxusně a materiálně skvěle, hlavní esencí jejich životní reality a přání je být se svou rodinou, dát jim vše - vzájemně si dávat a brát, bez finančních a citových dluhů a ztrát.
Pro mnoho dalších je životní realita stále černou obludou, o které přemýšlí dnem i nocí a stále neví, co vlastně chtějí, nesejde kolik dotyčný má let či zkušeností.
Každý si najde to své.

Kdybych se stala milionářkou. Nechtěla bych mít nehoráznou hromádku peněz ukrytou někde ve sklepě obestavěnou ostnatým drátem napojeným na elektronické hlídací zařízení... Vážně, tohle bych nechtěla. Mít peníze je hezké, ale mění to osobnost, pokud není dost silná a ta moje křehne.
Nechtěla bych mít ohromný majetek (ani zděděný, ani vyhraný v soutěži) a spravovat to atd.
Nechtěla bych být ředitelem zeměkoule a mít ten nejvyšší post na světě, minimálně ve firmě.


Být milionářkou...
Chtěla bych být milionářkou s časem. Mít tolik času, abych stihla vše, co musím a co je mým životním úkolem.
Mít tolik času, abych dalším osobám a jiným duším, které jsou na zemi, jejich čas prodloužila a umožnila jim prožít více času s nejbližšími.
Kdybych byla milionářka s časem, chodila bych od duše k duši a snažila se jí něco dát, neschovávala bych to jen pro sebe. Nechtěla bych mít pro sebe nekonečně mnoho času, protože vím, že jednou čas dojít musí, až splníme vše, co je třeba a posuneme se dál nebo se vrátíme s jiným úkolem.
Mít tak spoustu času, o který bych se mohla podělit.
Kdyby bylo alespoň možné se o svůj čas dělit - i ten zbytek, co mi ještě zvýbá - hned vím, s kým bych se o něj podělila.

Být tak milionářkou...

(PS: Zajímavá by byla i představa: být milionářkou, která by dokázala lidi do čehokoli namotivovat... )

*Elle*