Čas Vám nikdo nevrátí...

"Emoce a jiné nesmysly"

8. srpna 2015 v 0:31 | Elle
"Emoce a jiné nesmysly"

Někdy bych si přála být emocionálně chladná.
Jsem člověk. Jsem žena. Emocím se neubráním. Chtěla bych.

Nejhorší pocit, který poslední dobou zažívám je samota, ne fyzická samota, ale taková ta - vnitřní. S fyzickou samotou dokážu bojovat, trochu. Ta vnitřní je žrout, masožrout, mozkožrout, srdcežrout, úsměvožrout...

Dalším příšerným lidským pocitem je zmatenost, strach, nejistota, odevzdanost (v tom negativním slova smyslu), nenávist, přesycený soucit se vším, další hrůzný pocit je smutek ze všeho, co okolo sebe vidím... Mohla bych pokračovat do nekonečna.

Říkám si, že je škoda, že neexistuje nějaký analyzátor na lidské emoce.
Nebo měnič emocí!
Nebo vypínač emocí!

Vypnout tak emoce...
Nejraději bych vypla úplně všechno, kdyby to šlo.
Vypla bych sny, touhy, cíle, všechny lidské vztahy a žila bych jen jako robot, dokud by mi nedošly baterky.
Neřešila bych už nic, nebála se ničeho, všechno bych dělala automaticky, neodkládala bych práci, hotovou práci shazovala ze stolu, neřešila bych lidi, neřešila bych bolest, nebyla bych nemocná..
Nebyla bych člověk.

Vážně by se takhle dalo existovat?

Nedalo.
Koukám se celý týden, každou volnou chvíli na svou malou jednoletou neteř a říkám si, že jsem ráda, že jsem člověk.
Jsem ráda, že člověk dokáže stvořit něco tak krásného, jako nový život a co víc - dokáže zažít pocit, který je krásnější, než láska k nějakému podělanému, ulhanému a neschopnému muži (poznámka: tohle není můj všeobecný popis mužů, tohle je popis jen jednoho chlapáka, dále nemá cenu rozepisovat..).
Hraju si s ní a cítím -emocionálně- , že jsem živá a že si vlastně ten život užívám ve chvíli, kdy se maličké koukám do velkých kulatých černých očí, směju se jejím xichtíkům a opakuji po ní slovíčka - papá, tatá, mami, mimi, tuli-tuli, teta dada, baba, to, tady, méďa...

Nikdy jsem nebyla na děti, s dětmi pracuji, někdy jich mám plné zuby.
Ale...
Občas mi přijde líto, že děti mít nemůžu, ne teď. Každopádně, už dnes je stejně pozdě..

*Elle*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kika Kika | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 22:09 | Reagovat

Upřímně taky někdy nesnáším emoce, chtěla bych být v tomhle chlap, jednou mi z těch emocí bylo tak hrozně, že jsem hledala, jestli se dá v těle něco poškodit aby člověk necítil. Protože vždycky to jsou prostě jen chemické reakce.

2 Elle Elle | Web | 20. srpna 2015 v 0:16 | Reagovat

[1]: Mít tak chlapské myšlení... Občas.. Občas by to bylo osvobozující.

3 Elis Elis | Web | 28. srpna 2015 v 10:53 | Reagovat

Emoce dají zabrat, ale patří k životu, bez nich by jsme byli jako roboti, emocí se není třeba bát, někdy zabolí a někdy přinesou radost, takový je život, co nás nezabije to nás posílí a to platí i u emocí, získáváme tím i zkušenosti, emoce jsou důležité... i muži mají emoce a všechno prožívají, ale nemají ve zvyku se s nimi svěřovat a uzavřou to v sobě a předstírají, že se jich nic nedotklo, protože k muži se nehodí aby byl slaboch a tak se zdá, že nic neprožívají, ale to není pravda, trpí stejně jako my a možná tím že to dusí v sobě ještě více než my ženské, které se z toho vypovídáme, sdělená bolest je poloviční bolest...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama