Čas Vám nikdo nevrátí...

"Útěk před smrtí"

2. ledna 2015 v 22:40 | Elle |  Téma Týdne
"Útěk před smrtí"

Snad každý večer si před usnutím říkám: "Dýchám. Já dýchám, jsem boháč!"
Pokud nevíte, je to věta z knihy - Rome, Julie a tma - od Jana Otčenáška, jedna z mých dávných oblíbených knih.
Ani nevíte, jak mě tahle věta bolí, když si ji pomyslím.
Jsem boháč? Protože žiju? Ano, jsem.
Jsem boháč, i když žiju život bez lidí, bez kterých si vlastní život už nedokážu představit? - Odpovězte si sami.

Před smrtí nemůžeme nikdy utéct. Nejde to. Je neodvratná a každým dnem se k nám blíží.
Neblíží se jen k nám, ale vlastně ke všem, se kterými žijete své životy.
Ani mě neděsí, že se blíží ke mě, jako skutečnost, že se blíží k někomu, koho mám ráda.

Už to bude skoro 7 let, co si vedu deník - pro mého nejlepšího kamaráda, který bojoval se smrtí, bojoval o kousek svého života, bojoval o čas, a já a zbytek kamarádů jsme ho do posledního dne podporovali.
Píšu mu docela často, o tom, jak jde život, co je nového, jak všem chybí, kdo z nás - z party - ještě zemřel a takové běžné záležitosti, vždyť to znáte. Svým způsobem se ho snažím pro sebe udržovat na životě a nedokážu mu přestat psát.
Smrt si jde pro každého z nás, každý má určenou jinou životní cestu, jinak dlouhou, jinak strnitou, těžkou a bolestnou.
Celkově jde v našich životech hlavně o to, jak všechny ty zlé věci zvládneme, věci které se nám proženou životem a co s tím uděláme pro naše dobro a budoucnost, jestli si z těch špatných věcí něco vezmeme, nějaké ponaučení, radu.
Já si ze smrti odnáším jednu špatnou vlastnost: neumím se odpoutat od lidí, které mám ráda (i když mě třeba i trápí).
Smrt není špatná, bolí, přátelé, strašně bolí, ale není špatná.
Smrt je děsivá. Nebo alespoň stále po tom všem, mě děsí.
Kdyby to šlo, utéct před smrtí.. Spousta lidí by této možnosti využila..
Kdyby šlo, dělit se o vlastní životní čas, asi bych část svého životního času někomu věnovala, i kdyby mě to mělo stát život.
Vždyť, co je důležitější?
Žít dlouhý život bez lidí, které máte rádi a nebo žít krátký život mezi lidmi, bez kterých si vlastní život nedovedete představit?
U mne je to jasné. Jen, bohužel, nejde se dělit o životní čas.

Toť vše..
*Elle*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 * * | 3. ledna 2015 v 18:17 | Reagovat

Jen by mě jako nezávislého pozorovatele zajímalo jaký máš názor na to, proč někteří o život bojují a jiní to vzdali ještě dřív než smrtka zaťukala na dveře?
Pokud seš schopna odpovědět bez nějaké averze. Podle mého názoru máme itálii už za sebou...

2 Elle Elle | Web | 3. ledna 2015 v 19:37 | Reagovat

[1]: Omlouvám se, ale na tohle nemůžu odpovědět bez emocí..
Jedni bojují, druzí to vzdávají - kdo má tady právo soudit? Život si lidé nedali, to je pravda, ale když někdo celý život křičí bolestí z žití a chce to ukončit dřív, než přijde jeho čas, nic s tím nenaděláme..

PS: ZK, myslela jsem si, že jsi už navždy zmizel. ZMIZ!

3 Kika Kika | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 14:49 | Reagovat

je to strašně smutné, když o někoho přijdeš. V nedávné době jsem zažila pohřeb, mého dědečka, a pamatuju si ještě teď smuteční slova, že dotyčný bude stále žít a to v našich srdcích... Dokud mu budeš psát...

4 fakynn fakynn | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 20:05 | Reagovat

Podle mě je život jeden velký útěk před smrtí. Protože právě smrt je ten cíl cesty.

S kamarádem mi je to opravdu líto. Je strašné přijít takhle o někoho. Před 10 lety mi umřel kamarád a je to jiné, než když umře prarodič, nebo prababička.

5 Elle Elle | Web | 4. ledna 2015 v 22:24 | Reagovat

[3]: Jj.. navždy v srdích.. (já si zatím pamatuju všechny pohřby, na kterých jsem byla a jen jeden byl totálně vyjímečný - pohřeb mého dědy, tam víc než smutku, byla cítit láska, zvláštní pohřeb)

[4]: Ano, je to rozhodně rozdílné, jestli ti zemře někdo z rodiny nebo kamarád (přítel/přítelkyně/spolužák, se kt se člověk víc bavil).. Čím víc byl člověk bližší, tím to je horší :-|

6 Honza Honza | Web | 4. ledna 2015 v 22:56 | Reagovat

Kdyby to tak šlo... Ne, nejde to. Ponaučení z minulých chyb je důležité. J. A. Komenský říkával, že opakování je matka moudrosti. Tak nevím, jestli opakováním historie člověk nějak zmoudřel. :-( Bohužel smrt je smutné téma, ale patří k životu. Pěkný článek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama