Čas Vám nikdo nevrátí...

Rozjímám nad 7. prosincem

7. prosince 2014 v 21:35 | Elle |  Proud myšlenek
- Rozjímám nad 7. prosincem -

Tak jo, mám narozeniny.
Celý dnešek jsem prospala, seděla jsem doma a čekala na chlapa, který přišel z práce, usnul a pak šel znova do práce.
Ano, dal mi bonboniéru (hezké).
Víceméně moje narozeniny jsou každým rokem totálním propadákem.
Nevím co bych od takového dne měla čekat.
Dort? Bílou tlustou obálku? Večeři? Dárek?
Proč? Proč bych měla něco takového očekávat, když jsem vlastně nikdy v životě narozeniny neslavila a i kdybych je slavila, nikdo by na oslavu nepřišel, dopadlo by to jako mé promoce, které jsem ve svém životě měla 2x a nikdo se nezmohl přijet, natož mi alespoň poslat kytku :D
Nikdo by se nezmohl ani na mé narozeniny :D Proč, není důvod..

A tak rozjímám celý den. Nad všemi 7. prosinci v mém životě..
Za posledních 5-6 let stály za starou bačkoru :D
Předtím to bylo trochu lepší, dostávala jsem od mamky čokoládu :D Dokonce mi i osobně popřáli :D
Ale to je jedno, jestli něco dostanu nebo ne, já nic vlastně nechci. Jedinou věc, kterou bych v životě chtěla (je jedno jestli na narozeniny, vánoce, v létě..).. jediná věc, po které toužím, je nesplnitelná. Vážně mi nejde o dary.
Spíš mi jde o můj postoj k mému životu.
Spíš mě děsí to, jaká jsem.
Miluju život a nenávidím ho najednou.
Často si přeji neexistovat, přeji si vrátit den, kdy jsem se narodila a celé to změnit.
Na druhou stranu se děsně bojím životního konce a nechci zemřít, nechci abych někdy zemřela.
Žiju tedy. Ještě.
Ale nemůžu to ze svého pohledu považovat za život.
Nemůžu. Nejde to.

Něco se musí změnit...

Hezký den přeji :D

*Elle*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 8. prosince 2014 v 23:37 | Reagovat

Tak opožděně zasílám blahopřání - zas jsi o rok blíž důchodu. :D

Začni sbírat škeble, je to romantický koníček. :)

2 bludickka bludickka | E-mail | Web | 11. prosince 2014 v 20:38 | Reagovat

Dodatečně přeju všechno nejlepší! Trochu se v tomhle článku vidím. Některé myšlenky jsou mi blízké. Přítel mě dřív na narozeniny rozmazloval, ale teď už moc ne. Vždycky si přeju, aby ten den byl výjimečný, i když vím, že je to jen den jako každý jiný. Na oslavu by mi taky nikdo nepřišel, jsem bez obav. I na mém maturitním plese jsem měla jediného hosta...

3 ZK ZK | 17. prosince 2014 v 18:58 | Reagovat

"já nic vlastně nechci" chceš, pochvalu, pohlazení, pozornost, odměna udělá každému radost...
Stach ze smrti? Kdy příjde, to nevlivníš, každý z nás to má na světě spočítané jinak, je to koloběh a tak to má být.
Já bych třeba nestál modrou frontu na jednu červenou, zlobivou a na tom místě bych se s ní ani nebavil, protože bych byl stejný jako ti ostatní...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama