Čas Vám nikdo nevrátí...

Prosinec 2014

Nepopsatelné

18. prosince 2014 v 22:16 | Elle
- Nepopsatelné -

Nejspíš mě postihlo nějaké krutózní období.
Za posledních 14 dnů jsem zralá na psychiatra, na nějaké pořádně uklidňující medikamenty, abych se vůbec uklidnila a usnula.
Nemůžu spát. Nejde to. Mozek mi běží maraton a moje tělo je unavené.
Den ode dne je to horší.
Čekám na zítřek, jako na spásu, alespoň spásu 14ti dnů volna od práce, ne od problémů, které se na mne valí.
Možná jsem si to všechno zasloužila, možná mám špatnou karmu z minulého života...

Žiju tak, abych tak nějak předcházela problémům - zrovna takové velikosti, kterým teď čelím.
Takhle to dopadá, když se víc bavíte s lidmi :D :D
Je naivní se s někým vůbec bavit, natož někomu důvěřovat :D
Jsem na pokraji svých sil s nervama..
Nedělám nic jiného, než brečím jak želva a kdyby to šlo, tak si oči propíchnu :D

Kašlu na to..
Hezké blížící se Vánoce..
Přeji Vám všem totálně krásnou přetvářku o tom, jak máte všechny rádi a jak vás všichni mají rádi..
Přetvářku o tom, jak nejste ostatním ukradeni..
Až přijde čas, bodnou vám nůž do zad a pošlou na vás policii :D

Věřte si komu chcete = pokud nebudete věřit jen sami sobě, jste všichni v prdeli.

*Elle*

Rozjímám nad 7. prosincem

7. prosince 2014 v 21:35 | Elle |  Proud myšlenek
- Rozjímám nad 7. prosincem -

Tak jo, mám narozeniny.
Celý dnešek jsem prospala, seděla jsem doma a čekala na chlapa, který přišel z práce, usnul a pak šel znova do práce.
Ano, dal mi bonboniéru (hezké).
Víceméně moje narozeniny jsou každým rokem totálním propadákem.
Nevím co bych od takového dne měla čekat.
Dort? Bílou tlustou obálku? Večeři? Dárek?
Proč? Proč bych měla něco takového očekávat, když jsem vlastně nikdy v životě narozeniny neslavila a i kdybych je slavila, nikdo by na oslavu nepřišel, dopadlo by to jako mé promoce, které jsem ve svém životě měla 2x a nikdo se nezmohl přijet, natož mi alespoň poslat kytku :D
Nikdo by se nezmohl ani na mé narozeniny :D Proč, není důvod..

A tak rozjímám celý den. Nad všemi 7. prosinci v mém životě..
Za posledních 5-6 let stály za starou bačkoru :D
Předtím to bylo trochu lepší, dostávala jsem od mamky čokoládu :D Dokonce mi i osobně popřáli :D
Ale to je jedno, jestli něco dostanu nebo ne, já nic vlastně nechci. Jedinou věc, kterou bych v životě chtěla (je jedno jestli na narozeniny, vánoce, v létě..).. jediná věc, po které toužím, je nesplnitelná. Vážně mi nejde o dary.
Spíš mi jde o můj postoj k mému životu.
Spíš mě děsí to, jaká jsem.
Miluju život a nenávidím ho najednou.
Často si přeji neexistovat, přeji si vrátit den, kdy jsem se narodila a celé to změnit.
Na druhou stranu se děsně bojím životního konce a nechci zemřít, nechci abych někdy zemřela.
Žiju tedy. Ještě.
Ale nemůžu to ze svého pohledu považovat za život.
Nemůžu. Nejde to.

Něco se musí změnit...

Hezký den přeji :D

*Elle*

"Maličkosti, které dělají lidi šťastnými."

4. prosince 2014 v 13:18 | Elle
-"Maličkosti, které dělají lidi šťastnými."-

Vnímat maličkosti, které by mi dělaly radost, jsem se musela naučit..
Naučila jsem se je z nouze.. Z touhy po úsměvu, po tom pocitu, že jsem šťastná..
Naučila jsem se to hezky nasilu.

Byly dny, kdy jsem si přála zemřít nebo se vůbec nenarodit. Přála jsem si už nikdy v životě necítit takovou prázdnotu ve své hrudi, nechtěla jsem v sobě mít tu "hrouďáckou" bolest, která mě stahovala k zemi, která mne ničila a já jsem nedokázala nic proti tomu dělat. Nechápala jsem tehdejší svět, nenáviděla jsem ho.
Ještě dnes, když si na to vzpomenu, je mi zle a děsím se, že něco podobného znova přijde.
A jednoho dne jsem se probudila a řekla jsem si DOST! (No, až tak lehké to tedy nebylo.)
I kdyby znova něco takového přišlo do mého života, já to zvládnu a zvládnu to líp než předtím.
I když budu mít strach.
Protože jsem se naučila hledat v maličkostech něco, co mě udělá šťastnou nebo alespoň minimálně klidnou.
Naučila jsem se žít z maličkostí, z velkých věcí (upřímně) to vážně nejde.

"Ty jsi vlastně zvláštní člověk, víš to?"
- "Jak to myslíš?"
"Umíš se radovat z maličkostí. Ještě jsem nepotkal člověka, který by měl upřímnou radost z toho, že za ním přiběhl jeho králík a nosem do něj šťouchl. Máš optimistický pohled na svět, stále ve všem a ve všech hledáš to dobré, i když víš, že už tam žádné dobro není. Stále věříš, že vše dobře dopadne. Věříš ve šťastné konce a ze špatných konců se snažíš vytvořit něco dobrého. Jsi zvláštní člověk. Když se na tebe podívám, vidím dobrosrdečného člověka se smutnýma očima, na kterého všichni kašlou a který bojuje s celým světem, jen aby nebyl pořád sám."

*Elle*
- obrázek stažen z netu -