Čas Vám nikdo nevrátí...

Říjen 2014

- Všichni jsou chytří, jenom já ne -

31. října 2014 v 21:21 | Elle |  Proud myšlenek
- Všichni jsou chytří, jenom já ne -

1) Když něčemu dáte anglický název, nebude to znít o moc inteligentněji, než to zní už teď.
2) Ani kdybyste se rozkrájeli, nikdy nikomu nevyhovíte.
3) Všichi moc dobře vědí, jak máte svůj život žít nebo jak byste ho měli žít, ale nikdo by ho místo vás za vás žít nechtěl. Proč?
4) Žádná terapie vám nikdy v ničem nepomůže.
5) Copak celý život závisí na tom kolik kdo vydělává a má našetřeno?
6) Když máte na něco vlastní názor a i přesto, že mu ho nikomu necpete, jste totální blb, podle ostatních.
7) Mít strach je přirozené.
8) To, co máš na sobě, určuje tím, kdo jsi.
9) Život tě naučí. Ne, hloupí lidi tě naučí - být tvrdším.
10) Pokud nežiješ podle představy ostatních, nejsi šťastný.
11) Kamarádi, kteří ti lžou, jen aby díky lži něco získali, jsou často pouze falešné příšery, kterých je nutné se zbavit.
12) Nikdy se nedívej na romantické komedie - zblbne tě to.
13) Proč je divné nevlastnit televizi?
14) To, že máš nějaký titul, ještě neznamená, že jsi chytrý a že můžeš všechno.
15) Přestaň odsuzovat ostatní. Nezapomeň, že jednou budeš také souzen.

*Elle*

Experiment č. 1

22. října 2014 v 19:11 | Elle |  Proud myšlenek
- Experiment č. 1 -

Zkusila jsem již pár experimentů na lidech v mém okolí.
Chtěla bych o tom prvním nyní napsat.

Není v pořadí první, momentálně je to současný experiment, který provádím.
Později, když budu mít náladu, napíšu i o ostatních, když budu mít náladu.

Takže - experiment č. 1: JSEM BEZ TELEFONU!

Ne že by to byl výhradně dobrovolný experiment. Prostě se mi pokazil mobil a já holt nemám na nový, v nejbližší době si nový mobil můžu pořídit až v březnu, po zaplacení školného a po vánocích. Nehodlám utrácet 300,- za nějaký šunt a vlastně jsem se rozhodla svůj experiment prodloužit dobrovolně.
No a jelikož pracuji s lidmi, kde komunikace přes telefon probíhá denně a je poměrně důležitá jak pro klienty, tak i pro mne,hlavně kdybych se dostala do svízelné situace.

Po měsíci, co jsem nedostupná přes telefon + nemám ani kapku kreditu, protože jsem si nechala zrušit paušál - klienti mne mohou kontaktovat pouze přes email nebo osobně, jsem zjistila, že to ostatní lidi prostě sere.
Štve je, že se mi nemohou dovolat, napsat mi a že nejsem mobilní, že mne nemohou sehnat hned, když zrovna potřebují.
V popisu své práce nemám povinnost zvedat a odpovídat na telefonáty a smsky - je to pouze na mě. Bohužel ale je to v dnešní době kolikrát nutné a potřebné - dle názorů klientů. Můj názor se liší. Kdyby to byla pracovní povinnost, měla bych firemní mobil a nemusela tím utrácet vlastní peníze za komunikaci s klienty. A pro jistotu, aby nás neustále nikdo nesháněl po telefonu, máme vše vyvěšené na webových stránkách, každý den se aktualizují. Je na nich vše důležité.

Přes zjištění, že to všechny sere. Jsem zjistila další zajímavou věc.
Kamarádi a známí, co se se mnou doposud bavili, mě odsoudili; hádají se se mnou, i když jim neodpovídám; píšou mi hnusné zprávy, když jim na jejich zprávy neodepisuji a nebo si mě odstraňují z přátel na FB, protože jsem podle nich arogantní a nejsem dobrá kamarádka = upozorňuji, že jsem všechny předem přes email a na fb (statusem) upozornila a omluvila se, že budu dlouhodobě bez telefonu a kreditu, že mne nebudou moci zkontaktovat tímto způsobem.

Dále jsem zjistila, že..
Se našli i tací, kteří mne začali obdivovat a říkat mi, že by to tak dlouho bez telefonu nevydrželi, že by si museli koupit nový mobil do týdne.

Další zjištění:
Nestalo se mi náhodou něco? Je se mnou vše v pořádku?
Začaly se mi na fb hromadit zprávy s otázkou, jestli jsem v pořádku a živá. Přitom na fb mne mohou lidé vidět online.

Další zjištění:
Z počátku bylo pro mne frustrující, že jsem neměla možnost někoho ihned zkontaktovat, když jsem potřebovala nebo byla v nouzi (úraz klienta) a musela jsem vymýšlet jiné způsoby kontaktu. Trvalo to týden, pouze. Naštěstí.
Momentálně jsem spokojená, zjistila jsem, že telefon vlastně vůbec nepotřebuji. Když nutně potřebuji někomu zavolat, je to většinou kvůli práci, to jsem volala vždy z práce a soukromě jsem komunikaci řešila přes sociální sítě a emaily.

Další zjištění:
Bez čeho bych se ve svém životě asi neobešla jsou hodinky na ruku a budík!

Experiment tedy dobrovolně i vlastně nedobrovolně, kvůli financím, prodlužuji. Jsem zvědavá, kdo si mě odebere z přátel a ukončí se mnou veškeré kontakty. Upřímně, i kdyby se se mnou všichni známí přestali bavit, kvůli tomu, že nemám funkční telefon, tak by mě to vůbec netrápilo:)

A co vy? Vydrželi byste být měsíc bez telefonu? Jak byste to snášeli? Jak by to snášelo vaše okolí?

*Elle*

"Jeden den, který bych ráda změnila."

18. října 2014 v 21:25 | Elle |  Téma Týdne
" Jeden den, který bych ráda změnila."

Kdyby v mém životě byla možnost změnit jen jeden den, který by to byl? Těžko bych vybírala.
I teď, nanečisto, se mi ten jeden den vybírá velmi špatně.
Ne proto, že nevím který den bych vybrala, ne proto, že jich je víc, ale hlavně proto, jak by to pak ovlivnilo celou naši budoucnost.
V našich životech je sposta dnů, které bychom všichni rádi změnili, nemám pravdu?
Také jich mám spoustu.

Přes všechny úvahy, které mi proletěly hlavou, nad tímto tématem, jsem nepřišla na den, který bych ráda změnila.
Každý z těch špatných i z těch méně špatných dnů mi něco dal, něco mne naučil, něco nebo někoho mi nadobro vzal a někoho mi do života přivedl.
Nezměnila bych vůbec, ale vůbec nic.
I přes všechny chyby, které jsem tehdy udělala, ač byly kolikrát drastické a doteď nechápu, jak jsem ty chyby mohla udělat, nezměnila bych to, nikdy.
Nebýt takových dnů, bych na to nikdy totiž nepřišla, že to byly chyby, že mě ta a ta zkušenost a situace něco naučila.

Přemýšlela jsem nad dnem, které by mohlo pomoci lidstvu. Třeba den, kdy se narodil Hitler, Stalin apod.
Ale i tyhle špatné dny nás něco naučili, některé lidi to nenaučilo nic, bohužel.

Chtěla bych mít v životě pouze jen jeden vzácný dar.
Vzácnější, než změnit jeden den v našem životě nebo v životě někoho jiného nebo celého lidstva.
Chtěla bych smít jeden den prožít znovu.
Ano, to bych velmi chtěla.
Vím, že minulost je už minulostí, že se s ní musíme vyrovnat a jít dál, dál na minulosti vyrůstat a snažit se na ty hezké vzpomínky nezapomínat a z těch špatných se učit. Chtěla bych prožít jeden den ze své minulosti.
Jeden obyčejný den.
Byl by to den, kdy jsem žila s vědomím, že mám jednoho velmi dobrého kamaráda, že jsme si pro sebe oporou; den, kdy jsem žila s vědomím, že jsem zamilovaná do nejúžasnějšího člověka na světě; den, kdy jsem měla ještě úplnou rodinu a věřila jsem, že takhle to bude ještě minimálně do doby, než dodělám školu; den, kdy jsem neměla žádné problémy - existenční problémy; den, kdy jsem se každý den těšila až přijdu domů a budu se svým králíkem Houmerem.
Byl by to jeden z mých obyčejných dnů, kdy mi bylo cca 17let a já byla na ten věk vhodně šťastná i nešťastná.

Prožít tak jeden obyčejný den z mé minulosti, kdy jsem věřila, že vše, co mám a znám tady se mnou bude ještě dlouho.

*Elle*