Čas Vám nikdo nevrátí...

Červenec 2014

If I

29. července 2014 v 19:10 | Elle |  Proud myšlenek
- If I -

Lidské životy jsou kolikrát komicky tragické, až to bolí.
Po roce jsem znova doma, na návštěvě a jak si tady procházím to okolí, které jsem před necelými 3mi lety opustila, říkám si, jak by asi můj život pokračoval dál, kdybych tady zůstala.
Jak by asi můj život pokračoval, kdybych nikdy nepoznala mého současného přítele.

Mám takový pocit, že by to bylo velmi zajímavé. A vlastně i nudné.
Pár typů na to, jak by to asi vypadalo mám.

Všechno dobré je pro něco zlého a všechno zlé je k něčemu dobrému.

A pokud bych se vrátila. Nic už by nebylo takové, jaké to mělo být, kdybych nikdy neodešla. Kdybych se vrátila, byla bych to já, kdo by tady byl ztracený. A sám.

*Elle*

Myslíte si, že si něco zasloužíte?

15. července 2014 v 18:31 | Elle |  Proud myšlenek
- Myslíte si, že si něco zasloužíte? -

Pořád se udivuji. Neustále, v tomhle lidském světě.
Poslední dobou jsem se nejvíc podivila nad větou: "Myslím, že si už něco fakt zasloužím, za to, co jsem všechno obětoval a zažil. Život mi dluží hodně." Tuhle větu řekl jeden můj známý. Ano, známý, kamarád rozhodně už ne. Po dlouhé rozvaze jsem se rozhodla ho mezi kamarády nepovažovat. Možná je to odemne hnusné, ale to jen já mám na výběr koho považovat za dobré kamarády a koho pouze za známé lidi v mém životě a dál je nikam nezvat, netahat.

Mám zásadu - nebavit se s lidmi, ze kterých mám divný pocit a z tohohle člověka divný pocit prostě mám. Bohužel. Smůla. Ale mě je to vlastně jedno:)

Jestli si takovou podobnou větu říkáte i vy - přestaňte.
Nic si nezasloužíte! Nikdo si nic nezaslouží! Nebuďte takoví egoisti, co si myslí, že když něco do něčeho obětují, vloží do něčeho čas, finanční prostředky a pak čekají, co z toho všeho vzejde.. Nevzejde nic. Budete mít stále holý zadek. Udělejte dobrý skutek, lidi. Co z něj budete mít? Nic. Když rozdáváte a děláte věci s tou myšlenkou, že se vám to vrátí, že se dobré skutky vracejí a že když jsem třeba studiu obětovala 3 roky svého života, že nakonec si ten titul zasloužím. Kecy! Nic takového neexistuje, kde jste to slyšeli?
Dobré skutky jsou nakonec náležitě potrestány.
Namyšlené egoistické hovada, která si myslí, že si něco zaslouží, už jen proto, že do toho vložili 3 roky svého života a 500 tisíc, si to jen mohou myslet. Ale nikdy si nic nezaslouží.
Mohou mít štěstí a může jim jejich počínání vyjít a nakonci mohou mít nějakou odměnu, stává se to a často, proto si pak takový egoista myslí, že si něco po těch letech zaslouží.
Přitom ví prd. Totální prd.
Jak někdo může očekávat něco, co si údajně zaslouží, že mu to život dluží, za to všechno, co v životě prožil?
Nechápu.
Od takových lidí já dávám ruce pryč. Ať si žijou ve svém zamindrákovaném světě, kam já dobrovolně patřit nebudu.

*Elle*

Stejně si myslím

6. července 2014 v 18:11 | Elle |  Proud myšlenek
- Stejně si myslím -

Že anglický jazyk je zatím nejlehčí a nejvíc melodičtější jazyk, který znám :)

*Elle*

"Vliv"

3. července 2014 v 18:53 | Elle |  Téma Týdne
- Vliv -

Existuje tolik věcí a lidí, kteří na Vás mají vliv. I na mne.
Ty vlivy se různě mění svou intenzitou. V 7mi letech na vás budou rodiče mít jiný vliv, než jaký na vás mají v 15ti, ve 25ti, ve 30ti... I když jsou to stejné osoby, my se na ně vždy budeme s přibývajícím věkem dívat vždy trochu jinak.
Váš oblíbený plyšák, který jste dostali v 5ti letech od babičky, když jste s ní byli na výletě někde na hradě a ona Vám ho koupila za neslušné peníze, na Vás má jiný vliv, než když máte 50 let a omylem při uklízení po zesnulých rodičích na něj narazíte. V 50ti letech si maximálně vybavíte vzpomínku, jak jste plyšáka získali, vzpomenete si na Vaši babičku, na rodiče, na Vaše dětství, na to, jaké to bylo úžasné a rozesmutní Vás to. V 5ti letech toho samého plyšáka vláčíte všude, kam jdete. Jíte přesně to, co jí Váš plyšák, děláte věci, které dělá plyšák, jste plyšákem, chcete jím být, milujete ho, nechcete o něj nikdy přijít a slibujete mu před usnutím, že nikdy nebude sám a že vy dva budete spolu vždy, navždy!
Co se ale děje v našich životech, srdcích, mozcích?
Že zapomínáme na vlivy, které pro nás tolik znamenaly? A nacházíme jiné? Nové? Údajně lepší?
Proč opouštíme ty staré, nepotřebné, údajně špatné?
Tak to prostě chodí.

Všichni lidé, věci, události na nás mají nějaký vliv. Některé ty síly vlivu nás zasáhnou tak hluboko, že si toho všimneme a budeme vědět, že to na nás má velký vliv. Protože nás to velmi často mění a my si tu změnu uvědomujeme. Některé síly vlivu na nás působí, ale my si toho vůbec nevšimneme, vůbec netušíme, že to na nás vyvíjí nějaký vliv a žijeme dál, aniž bychom si toho všimli. Přesto se měníme dál.
Změna je život. Říká se.
Ano, změna je v našich životech velmi důležitá. Spouští ji naše vlivy, kterým různě přidáváme vlastní důležitost a sílu.
Tak to prostě chodí.

*Elle*