Čas Vám nikdo nevrátí...

Červen 2014

"Originalita neroste na stromech"-Kecy

23. června 2014 v 19:50 | Elle |  Téma Týdne
- Originalita neroste na stromech -

Kecy, i tam roste!!!
Stačí se podívat!!


*Elle*

Křtiny

20. června 2014 v 23:07 | Elle |  Proud myšlenek
- Křtiny -

O víkendu jsem po půl roce jela k rodičům. Neteř měla křtiny.

Kdybych asi měla v dětství na výběr, jestli být pokřtěna či ne, rozhodla bych se to nechat na dospělost. V dospělosti bych se stejně rozhodla se nepokřtít. Pokřtěná jsem, bohužel.

Zajímalo by mne, zda-li se to dá nějak z člověka smazat, ten křest. Jde to vůbec?
Rozhodla jsem se ze sebe vlastní křest smazat na základě křtu mé neteře.
Odrovnalo mne kázání v kostele a následné posezení s údajnými křesťany. Samosebou jsem věděla, že věřící obecně jsou podivíni a jsou neskutečně slepí + představitelé jejich víry jsou úchyláci, psychouši.

Mám takový dojem, že jsem byla naposledy v kostele kvůli něčemu takovému. Do kostela půjdu ve svém životě už jen uctít památku zemřelého (tolerovat jeho víru, neodsuzovat).
Celý hodinový obřad se celkově točil okolo tématu: věřící a nevěřící, hloubka víry = že lidé jsou ve své víře plytcí.
Farář mluvil něco o tom, v čem je víra krásná, když někdo věří. Tahle část byla celkem hezká. Pak ale najel tónem a směrem, který bych od někoho v jeho postavení nečekala. Farář pak začal mluvit o tom, jak jsou lidé, co chodí do kostela a co věří v Boha příliš plytcí a že jejich víra nemá žádné silné kořeny. Víceméně jejich plytkou víru odsoudil, protože do kostela nechodí tak často a jeden den v týdnu je prostě nezachrání. Odsuzoval ty, kteří nejsou pokřtěni. Říkal něco o tom, že nepokřtění lidé automaticky skončí v pekle a budou za své hříchy pykat. Pokřtění lidé mají vstupenku do nebe jasnou a půjdou tam, i když udělají ve svém životě ty největší hříchy. Prostě jsou pokřtěni.
Bla bla bla... bláboly..

Ok, kázání jsem nějak přejít dokázala, něco se mi na tom líbilo, něco ne. To je normální.
Ale co mě znechutilo bylo následné posezení s údajnými věřícími alias s částí mé už teď nově nabyté rodiny ze strany manželky mého bratra. Říká se, že je její rodina velmi věřící. Nedokázala jsem se během oběda divit, co celý den vypouštěli z těch jejich křesťanských pusinek :)
Za prvé: totálně sjeli celé ranní kázání faráře. Údajně podle nich měl říkat něco jiného, nehodilo se to ke křtu, nebylo to vhodné celkově, žeprý mluvil totální kraviny. = Jde vidět, že to vůbec nepochopili.
Za druhé: prostě se mi to nelíbilo. Nelíbilo se mi jejich chování, jejich myšlení, jejich odsuzování, jejich pohledy...

Žiju sama, bez nějakého nucení chodit do kostela nebo něco podobného.
Spousta mých dobrých přátel je nyní mrtvá, nejspíš by to bylo vhodné, abych občas přišla do kostela, kvůli nim.
Možná bych měla chodit do kostela i sama za sebe a své živé blízké, kteří dělají "hříchy" a měla bych se modlit za to, aby nám to bylo odpuštěno...
Nedělám to.
Ne, že by se mi nechtělo. Nedělám to z prostého důvodu.

Od doby, kdy mi zemřel nejlepší kamarád, jsem začala být na tyhle věci imunní.
Život je o něčem jiném, než o tom, abych ztrácela svůj drahý životní čas v kostele se strachem, kde budu až zemřu.
Já to vím! Vím kde budu!
Lidský život má na zemi prostě nějaké úkoly a až ty úkoly splní nebo promrhá jejich splnění, zemře. Sečtou se mu jeho skutky, jak dobré, tak i špatné a pak se rozhodne, jestli si žití na zemi zopakuje znovu či ne, či se dostane do vyšších sfér. Tohle se stane. Není žádné peklo, není žádné nebe, to se jen tak říká.
Pokud to nevíte: život je to naše peklo, peklíčko:)

Ve svém životě se řídím svědomím. Jediná naše vlastnost, věc nebo co to vlastně je.. nám ukazuje jestli jsme už zašli příliš daleko či ne. Svědomí nám ukazuje cestu, prosvětluje nám naše chování, často bohužel zpětně, ale my máme jako lidé výhodu: můžeme si dopředu promyslet, jak se budeme chovat, jak k lidem budeme přistupovat, jak na ně budeme působit a co jim ze sebe dáme = to vše a více je v našich rukou. Máme obrovskou moc.
Nepotřebujeme slepě věřit v někoho jiného, stačí, když budeme věřit sami sobě, svému svědomí, které nám ukazuje tu správnou cestu. Tohle je má víra a ne víra v někoho jiného.

*Elle*

Zamrzí to 2

6. června 2014 v 21:18 | Elle |  Proud myšlenek
- Zamrzí to 2 -

Občas si říkám: "Sakra! Co to mám za rodinu?"
Zamrzí to, když člověk dosáhne osobního úspěchu a oni jsou schopni člověka vždy maximálně kopnout do hlavy.
Zamrzí to, když si vzpomenu, že vždy když jsem potřebovala jakoukoli podporu, nikdy tady pro mne nebyli.
Zamrzí to, když si vzpomenu na můj prospěch na základní škole, jak mě za špatné známky otec mlátil...
Celkově mě vždy zamrzí vzpomínka na to, že mi tloukli do hlavy, jak jsem špatná a že vše dělám jen a jen špatně.
Mými dosaženými výbornými výsledky se vždy chlubili, jako kdyby toho dosáhli oni a vždy to ostatním lidem i takhle podali, že to jen díky jim jsem toho vše dosáhla.

Prostě to zamrzí, když mi ani na druhé promoce nepřijdou.

Poprvé, když jsem promovala, koupila jsem jim lístky na promoce, lístky na vlak do Prahy a ten den, když měli přijet jsem jim volala, jestli už nastoupili do vlaku a oni na to, že se rozhodli, že nikam nepojedou, že je to zbytečné, že diplom uvidí až potom, až jim ho přinesu ukázat.
Aha, tak jo. Píp píp píp.... = moje odpověď.

Zamrzí to, když tohle udělají podruhé.
Měla jsem to čekat. Neměla jsem s tím tak nějak v duchu počítat.
O vánocích se dušovali, že mi na promoce přijedou. Minulý týden nevědí, nechce se jim, bla bla bla.

Prostě to zamzí, že tam budu jen já a přítel, mezi cizími lidmi, jelikož jsem se svým ročníkem nekončila..
Kašlu na to!

*Elle*

Odstátnicováno

3. června 2014 v 21:55 | Elle |  Proud myšlenek
- Odstátnicováno -

Tak od středy 28.5. je ze mne Mgr. :)
Ještě mi to nedošlo. Ještě jsem se z toho pořádně nevyspala. Snad brzy přijde nadšení, totální :D Nebo také ne. Možná mě to jen už tak nějak trochu odrovnalo.

Průběh státnic byl asi takovýhle.

1) Při učení (1 celý týden) jsem se do sebe snažila dostat cukr všemi možnými povolenými i nepovolenými způsoby, jen abych měla vůbec nějakou energii na učení.

2) Celej týden jsem byla docela v pohodě, klidná. Ale ten poslední večer před osudným ránem a ten pohled do skříně mě totálně rozhodil. NEMĚLA JSEM CO NA SEBE! A z toho cukru jsem přibrala snad dalších 10 kilo!

3) Nakonec jsem na sebe hodila nějaké černé kalhoty a košili, díky Bohu, že to byl nemačkavý materiál. Nemám žehličku!
A vyrazila jsem pěšky směr univerzita...
Obvykle mi to do školy trvá 10 minut. To ráno jsem šla snad půl hodiny. Po zahájení státnic jsem měla pocit, že stále ještě spím. Nebo spíše začínám konečně po probdělé noci usínat.

Nakonec dopadlo vše dobře, i když jsem si vytáhla otázky, které bych osobně nejraději otočila zpět a vybrala si jinou :D
Ale zvládla jsem to!
Super!
Mám ze sebe radost!

A teď?
Teď znova na VŠ a nejlépe na 2 VŠ. Tento týden půjdu odevzdat přihlášku k nám na univerzitu, kde by mě měli na 95% vzít. A příští rok zkusím přijímačky na karlovku, uvidím, jakou budu mít ještě sílu a odvahu a sny :D

*Elle*

Úroveň Aj na ZŠ

3. června 2014 v 21:18 | Elle |  Proud myšlenek
- Úroveň AJ na ZŠ -

Lidi, občas se chytám za hlavu, co se to promenáduje za učitele na chodbách na základních školách. Převážně angličtinářů. Sama pracuji na ZŠ, soukromě doučuji AJ, nějakou dobu jsem ji i učila, ale nikdy bych si nedovolila učit cizí jazyk, který neumím ani pořádně vyslovovat, natož znát pořádně základní gramatiku.

Zrovna dnes jsem byla na hodině jedné učitelky, co učí angličtinu.
Dnešní datum 3rd of June, vyslovovala takhle: srd džůn!!!
Když říkala, aby si děti vše zavřely řekla to takhle: Klóz evrisink!!!
Když jim četla výslovnost slovíček, které se mají naučit na příští hodinu - slovíčko "charakter" vyslovila: charaktr!!!

Co to je?
Chytala jsem se pomyslně za hlavu. Tohle že učí děti na základní škole, aprobovaná učitelka angličtiny?
Dle nových zákonů angličtinu nemůžou učit rodilí mluvčí, pouze v doprovodu jiného pedagoga nebo si musejí dodělat kvalifikaci. Jsem pro rodilé mluvčí při výuce angličtiny na školách, děti to naučí víc, než nějaký učitel s ček-ingliš.

*Elle*