Čas Vám nikdo nevrátí...

Negativista?

27. dubna 2014 v 22:29 | Elle |  Proud myšlenek
- Negativista? -

Tento týden mi jeden člověk, kterého znám zhruba 5 let (občas si napíšeme, občas se vidíme, ale ne zas tak často, bydlíme od sebe docela daleko), řekl, že jsem strašně negativní.
Popřála jsem dotyčnému ke svátku a pak jsme se zakecali o tom, jak jde život, znáte to.

Těžko se to lidem vysvětluje, z mého pohledu.
Nejsem negativní. Teď už dlouho ne. Ano, v některých případech negativní jsem, třeba když uvažuju, jestli mi v práci přidají :D.
Mám pro svou povahu a pro své myšlení a celkově pro svůj život pojmenování = žiju hrouďácký život.
Prostě v sobě nosím takovou tu velkou hroudu, která mě tíží, která mě tlačí na plících, občas se mi prostě špatně dýchá, hlavně v noci. Vpodstatě jsem se s ní narodila. Když jsem byla malá a chodila jsem do školy, byla obrovská. Při dospívání se ještě více zvětšila, tak moc, že jsem si musela nějak poradit, abych s ní mohla mezi lidi a mohla s ní dál žít. Pak se najednou rozpadla, několik kusů vyletělo z mého těla a zbyl mi nejspíš jen jeden kus. Neříkám, že tu hroudu mám lehčí, co mám dnes po rozpadu toho velkého celku, lehčí ji ve srovnání trochu mám, dokážu s ní i skákat, ale změnila se její podstata tíhy.
Není lehké s ní žít. Není lehké o ní mluvit, natož psát.
Nejsem negativista, každý den se optimisticky dívám do očí budoucnosti, co mi dnešek přinese a těším se na to. Raduji se z maličkostí. Jsem na světě ráda, miluju život, už proto nejsem negativista v pravém slova smyslu.
Lidi se snažím vidět v lepším světle, než doopravdy jsou. Očekávám, že věci nejsou jen černo-bílé, že na světě máme i barvy. Vyhýbám se souzení, nejsme od toho, abychom někoho soudili. Snažím se pomáhat, přes lidi po zvířata a rostliny...
Jen mám v sobě tu hroudu, která mě tlačí a která mi vlastně přináší bytostný a existenciální smutek.
Jsem prostě ze své nejvnitřnější podstaty jen smutná a nejde s tím nic dělat.
To je vše. To je ta má hrouda, můj hrouďácký život.

*Elle*

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Add =) Add =) | 1. dubna 2015 v 17:45 | Reagovat

Asi rozumim tvemu stylu zivota. I s tou malou hroudou je potreba neco delat..rada byc hti pomohla, kdybych vedela jak. Neni spravne byt cely zivot smutna, taky jsem takova byla odjakziva,porad jsem, ale cast me stale nechce byt na svete.

2 Add =) Add =) | Web | 1. dubna 2015 v 17:45 | Reagovat

muzes mi psat na blog..v odkazu

3 Elle Elle | Web | 5. listopadu 2015 v 20:19 | Reagovat

Myslím, že takových jako jsem já je x-milion.
Vždy jsem si myslela, že je to puberta :-D, taková ta sobecko-emocionálně-smutno-depresivně-zahleděně-do-sebe-se-sklony-k-nesnášení-sama-sebe ale asi vážně není. Tohle je vlastně asi ta pravá podstata mého já, neumím si to jinak vysvětlit a nejhorší je, že je to jen v mé hlavě a kdybych vážně chtěla a přepla to myšlení, všechno bych vnímala jinak... Jenže.. Tady je ten zádrhel, jenže..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama