Čas Vám nikdo nevrátí...

Prosinec 2013

Citáty 5

25. prosince 2013 v 21:49 | Elle
- Smutné je, že hlupáci jsou tak sebejistí, zatímco moudří lidé jsou vždy plní pochybností. (B.Russel)

Byla jsem šťastná

24. prosince 2013 v 0:41 | Elle |  Téma Týdne
- "Byla jsem šťastná" -

Rok 2013 mi přinesl velkou změnu. Změnu, kterou jsem ve svém životě potřebovala. Asi bych se bez té změny normálně oficiálně zbláznila.
V roce 2012 jsem si přála upadnout do komatu a probudit se, až bude svět v pořádku (v rámci možností) nebo neprobudit se už nikdy.


Rok 2013 mi dal něco, co jsem nečekala.
Dal mi:
- Sílu (takovou tu vnitřní sílu; moje fyzická síla nezdolá ani třeťáka při páce - mám odzkoušeno s celou třídou :D ).
- A ještě větší sílu zdolávat překážky, které na mě bafou. Sílu nebát se jich a brát je jako výzvu.
- Ukázal mi, jak vydržet tu nesnesitelnou bolest, se kterou jsem tak dlouho žila.. Ukázal mi, jak z bolesti vytěžit to nejlepší, jak se posunout dál, nežít pořád minulostí (i když je to těžké) a začít konečně kráčet dopředu, bez žádného pocitu provinilosti.
- Dal mi výdrž. Vydržet pro mě nevydržitelné. Během roku 2013 jsem několikrát zdolala své vlastní osobní hranice, které jsem považovala za nepřekročitelné (co se týče mých schopností něco vydržet).
- Několikrát jsem padla na hubu a to doslova. Myslím, že to bylo dvakrát. Vždy jsem se naštěstí dala dohromady.


- Zjistila jsem, že stárnu. Už toho tolik nevydržím. Dřív jsem jela jako motorová myš. Práce, škola, práce doma, nějaký ten koníček. Dnes? Po práci přijdu zmrzačená, jako pes, lehnu a spím. Bez žádné energie. Všechno tak nějak plácám z hlíny a doufám, že na to nikdo nepřijde. Možná je to proto, že předtím jsem měla jednu práci, teď mám tři. Celkově moje fyzická výdrž stojí za houby, nechci vám tady vypisovat, jak si každý večer musím obvázat obě zápěstí, jen abych usnula bez té řezavé bolesti a o tom, jak jsem se půl roku nemohla kvůli bolesti zad pomalu ani nadechnout. Musím začít cvičit:)
Stále ale mě odhadují na 18, což je občas příjemné, občas otravné.
- Dal mi nové přírůstky do rodiny :).
- Dal mi poznání, že přece jen se sama moc dobře neznám a v některých věcech ještě nemám utvořené postoje a zásady.
- Dal mi 2 měsíce štěstí, odpočinku a klidu. Vážně si nepamatuju, kdy jsem naposledy byla takhle neuvěřitelně moc šťastná v kuse, jako tento rok. Užívala jsem si to v plné síle.


- Dal mi i smutek. Smutek nad sebou samou; nad tím, jak moje činy, slova a jednání celkově, ubližuje jiným lidem, na kterých mi kdysi záleželo (i teď mi na nich záleží, ale skutečnost, že mi na nich stále záleží, jim ubližuje).
- Konečně byl rok 2013 bez smrti někoho mě velmi blízkého.
Ano, soused se zabil při autonehodě, ale nikdy jsem s ním nenavázala blízký vztah. A také jednoho kluka srazilo v husté mlze auto, jezdila jsem s ním pravidelně busem z práce domů, znala jsem ho jen od vidění.
- Přinesl mi pár zklamání, které jsem vlastně tak nějak očekávala, přesto mě zklamaly.


A tak doufám, že následující krátký rok 2014 bude podobně naladěn, jako rok 2013.
Tak nějak tuším, že bude trochu o lítosti nad vlastním bytím, o nových přírůstcích do rodiny, o své nové formě sebedestruktivity a konečně možná také o investici do budoucnosti.
Nebudu ale ze sebe dělat vědmu a nechám se tedy překvapit, jak to tedy bude.

Přála bych si, aby se teď život na pár chvil zastavil, abych si mohla vychutnat, jaký je celkově ze své podstaty krásný.
Bojím se, že na dlouhou dobu byl rok 2013 světlým paprskem v tom mém tmavém světě.

*Elle*

Změny

22. prosince 2013 v 16:52 | Elle |  Proud myšlenek
- Změny -

Momentálně jsem v tom období, kdy na mě z různých tmavých rohů a podivných zákoutí vyskakují různé změny, životní změny.
Ano, už jsem si zvykla, že třetina z mých spolužaček je vdaná a některé čekají už 2. dítě v pořadí... Ale..
Ale, to co jsem se dozvěděla minulý týden se mnou docela zamávalo. Pozitivně, samozřejmě.

1. Změna.
Brácha si koupil dům s přítelkyní.
Aby bylo jasno, nekoupil si dům a přítelkyni (která patří k domu), ale spolu s přítelkyní se rozhodl si koupit dům.

2. Změna.
V létě nám brácha oznámil, že se mu v březnu 2014 narodí malý pokračovatel. Údajně to bude holčička a jeho přítelkyně prohlásila, že to bude poslední dítě, co v tomhle životě přivede na svět. Už má z jednoho vztahu jednu dceru, úžasnou princeznu, ze které jsem úplně odrovnaná, jak je chytrá a krásná.
Pozor! Nemám moc ráda děti, ale ji ráda mám :). Zatím.
28 dětí mám v práci, myslím, že to mi prozatím stačí.
Možná je škoda, že brácha nebude mít přece jen toho syna. Jmenovce přijmení a pokračovatele rodu.
Každopádně plně chápu jeho přítelkyni.

3. Změna.
V říjnu se mi tedy oženil brácha. Neskutečná událost, úžasný slunečný den, fotografkou jsem byla já (nedobrovolně, i když fotografie je můj velký koníček - bráchovu svatbu jsem si chtěla užít jako člen rodiny, ne jako fotograf), takže skoro na žádné z fotek nejsem Smějící se. Nevadí, stejně jsem vypadala jak čarodějnice, protože jsem pořád někam lítala, zařizovala a fotila. Za celý den jsem byla uběhaná jak husa před smrtí.
Do dnes nechápu fakt, že můj brácha (vždy věčně bez ženský) má tak bezvadnou a krásnou ženskou. Nechápu no.

4. Změna.
Přicházím na to, že společné bydlení s mým přítelem stojí za hovno a docela jsem se v tomhle rozhodnutí spletla.
No, alespoň jsem zjistila, co je ten člověk, se kterým bydlím, zač.

5. Změna.
Uvažuju, že si koupím dům!!! Někde poblíž mé rodiny. Sama. Třeba starší dům před rekonstrukcí.
Nebo silně uvažuju, že se zkusím zeptat bráchy, jestli mi neprodá ten stavební pozemek, co má vedle baráku.
Jeden už máme, ale nevím, jestli si ho nechce nechat sestra.

6. Změna.
Tento týden mi sestra oznámila, že čeká dítě. Překvapený
Ano, přesně tento výraz Překvapený od toho dne mám. Moje mladší sestra a dítě? Nechápu, nedokážu si to ani představit. Jsem ohromena šokem. Je to příjemná zpráva. Budu tetička na dvou frontách. Příští rok 2014 u nás bude jistě velmi rušný.
Až na to, že se na to všechno budu koukat z povzdálí :( .
Tak nějak mi dochází o co všechno přicházím, když nebydlím doma. Je mi to tak nějak líto. Na druhou stranu doma dokážu existovat jen nějakou chvíli, naposledy jsem tam byla minulý rok 3 celé týdny, nedokážu tam žít (zatím ne). V budoucnu ale chci :)
Alespoň se mě nikdo nebude vyptávat kdy budu mít dítě atd. Naši budou mít plno práce se 2ma miminkama a já budu mít klídek, chci si plnit určité sny, bez dětí.

7. Změna.
Vánoce mimo rodinu.
Už to musím prubnout a být rebel!

*Elle*


16 je hezké číslo

21. prosince 2013 v 10:47 | Elle |  Proud myšlenek
- 16 je hezké číslo -

Ne, nemám 16 let Smějící se. Už dááááávno ne... Ale mám před sebou 16 úžasných dní volna!
Nemohla jsem se dočkat.
V práci to šlo od pěti do mínus milionu. A tvrdě.
To, co předváděla vedoucí celý minulý týden, by vydalo na oskara za nejlepší roli histerické ženy Smějící se. Už je po všem.
Včera byla v práci naposledy a já s ní dál kontakt udržovat nehodlám.
Ona se mnou možná ano, protože mě potřebuje, aby ze mě vytáhla informace a materiály do školy. Kdo ale říká, že to budu já, kdo bude ochotný ji v něčem pomoct?
Člověk by si měl v životě několikrát ujasnit, kdo vám v životě něco dává a obohacuje a kdo vám jen krade čas, nervy, energii a nijak zvlášť vás neobohacuje.
Nemám ráda nenávistné, pesimistické (když už to vážně přehání), sarkastické, pomlouvačné, citově vyděračské, emočně nestálé a histerické lidi. Nemám je ráda, protože mi nic nedávaj, spíše mi berou obří kusy z mého života.
Často dávám na vlastní pocity z ostatních lidí. Když s někým jdu ven nebo s někým pracuju, naslouchám i svým pocitům a instinktům, jestli se mi něco, cokoli, nelíbí, dál se s tím člověk více nesbližuju, jsem zdvořilá, ale to je vše, co pro toho člověka můžu udělat. Nepomlouvám ho, nesoudím (občas příznám, že analyzuju, abych pochopila lidské jednání), každý je nějaký, každý má svou cestu života a svůj vlastní styl chůze, ale já nejsem ten, kdo s každý ve všem souhlasí a rozbrečí se, když na mě někdo útočí s výčitkama, obviňováním a tím, že nejsem kolegyální v tom, že nemůžu v práci zůstat přesčas (neplánovaně). Je zbytečné, po 176té, opakovat, že mám 3 práce Smějící se. Někteří lidé prostě nechápou, že doopravdy nemám čas, abych svůj čas mrhala v práci, kde mi přesčas nikdy neproplatí, i kdybych další práci neměla = můj život je časově omezený a nevím jak dlouho tady ještě budu, tak proč všichni mým časem pohrdají (kolikrát i svým vlastním)?

No, ale teď mám volnooooooo!!!
Po volnu přijde další vedoucí, další peklíčko Smějící se. Alespoň nám nebude zima.

*Elle*

I lived

15. prosince 2013 v 18:07 | Elle |  Proud myšlenek
- I lived -
Už čtvrt století tady na Zemi žiju... Existenčně. V uvědomělém stavu to odhaduju na max 15 let Smějící se.
Nechci tady psát, jaké to bylo, co všechno jsem prožila atd.
Chci si vymyslet plán na příštích 5 let.

1, Zjednodušit si život.
2, Dokončit Vš.
3, Mít jen jednu práci na 100% úvazek.
4, Rozvinout své koníčky (kurzy - získat více informací, inovovat pomůcky ; zkoušet vymyslet plán, jak si tím občas přivydělat).
5, Každý rok, alespoň 1x jet někam na dovolenou. (Až na to, že tento rok zase asi na žádnou typyckou dovču nepojedu:()
6, Dopsat tu svou knihu "v šuplíku".
7, Koupit si skutečnou postel.
8, Často navštěvovat svou rodinu a přátele (nebo alespoň s ní více komunikovat).
9, Plavat.
10, Nezapomenout na sobě stále pracovat.
11, + Věřit (v lepší zítřky, sama sobě a Slunci).

*Elle*


Třeba jednou

15. prosince 2013 v 18:00 | Elle |  Proud myšlenek
- Třeba jednou -

Po x dlouhých letech blouznění po tomhle světě bez nejlepšího kamaráda, najdu někoho, koho tímto titulem budu moct alespoň v duchu oslovovat.
Třeba jednou...

Asi mám jen dnes sentimentální náladu, kdy ji nemám, že?
Prostě mi chybíš, kámo. Chybí mi ta možnost s tebou mluvit; napsat ti, jak se máš; poslat ti písničku, kterou zrovna poslouchám a vtipně upravenou fotku k tomu. Chybí mi tvůj pohled na svět, úsměv, nálady, prostě Ty...
Chybí mi ta tvá úžasná vlastnost, kopnout mě do zadku a říct mi, ať už se sebou něco dělám, ať bojuju dál, ať svůj sen nevzdávám. Prostě Ty...
To Ty mi chybíš!


Možná by si někdo řekl, že to časem bude lepší. Ale není. Časem je mi z toho ještě větší smutno. Vidím a vnímám všechno, co mému nejlepšímu kamarádovi v životě uniklo, o co všechno přišel a z toho je mi ještě hůř.
Bože! Měla bych si zakázat přemýšlet! Jen to všechno kazím!

*Elle*


Mimo-mo

14. prosince 2013 v 11:49 | Elle
- Mimo-mo -

Měla jsem ranní směnu a pak cca 3 hodiny přestávku než jsem šla znova do práce. Tak jsem si lakovala nehty, poslouchala nějaké písničky a přemýšlela. Ano, občas i přemýšlím a nikdy to není nejlepší nápad.. Měla jsem ty 3 hodiny raději dělat něco do školy, měla jsem raději psát diplomku.
Vzala jsem papír a začala psát vše co mě poslední dobou žere. Třídila jsem si myšlenky a chtěla jsem se na všechno podívat tak nějak s odstupem.
Všechno jsem to vyblila na papír a pak... Pak jsem se chtěla rozbrečet, jak mi z toho bylo na nic.
Stojí to všechno za houby.
Neustále se snažím uvést do fantazijního světa, který mi říká, že je vše OK a super, realita je ale jiná.
Jsem ubitá zodpovědností a vlastní naivní důvěřivostí v to, že lidé to se mnou myslí stejně, jako já s nimi.

*Elle*

"Češi"

10. prosince 2013 v 20:30 | Elle |  Téma Týdne
- "Češi" -

Napíšu Vám to asi takhle...

Nedávno jsem jela tramvají a v ní stál muž Afrického původu (čistě můj osobní předpoklad, možná je původem z Ameriky a jeho původní rodina se v Americe objevila někdy v době kolem r. 1770, kdy začali Evropané do Ameriky zavážet Africké otroky, co já vím?). Stál tam slušně a čekal, až přijede na "svou" zastávku. Pak ale... Přistoupil muž, v dost už podnapilém stavu a do Afričana při nástupu strčil, Afričan to ustál, podnapilý muž (soudě nejspíš Čech) to neustál a zavrávoral. Ihned na to, začal na Afričana hulákat, ať se tady chová slušně, že to On je na návštěvě a on (podnapilý muž) je tady doma a může se tady chovat, jak jen chce, že takhle může přijít Afričan k úrazu. Podnapilý muž to řekl vcelku slučně, bez sprostých slov, křikem. Docela jsem se divila, že byl slušný (většinou takový lidé v takovém stavu, slušní nejsou). Afričan dál stál a nic neříkal, stál a čekal na "svou" zastávku, hleděl na svůj odraz v okně a pak vystoupil.

Názor si udělejte sami.


Původem jsem Slovenka, narodila jsem se v České republice, tehdy ještě v Československu, chvíli jsme s rodinou žili na Slovensku, ale pak jsme se přece jen natrvalo přestěhovali do České repubkliky, na Moravu. Když jsem byla malá a začala jsem chodit do školy, české děti se mi posmívaly, protože jsem byla Slovák, protože jsem byla přistěhovalec. Učila jsem se celé dny český jazyk, aby toho konečně nechaly. Nemám hezké vzpomínky na dětství, na dobu na základní škole. O českých dětech jsem si myslela, že jsou to nepřátelé, že jsou zlí a umí se lidem jen posmívat a baví je jen ubližovat druhým. Dodnes si to myslím. O dětech.
Později už to bylo v Česku únosné, na střední si občas utahovali z mého přízvuku, občas jsem se přeřekla (dodnes se mi to stává, dodnes mě opravují), už jsem se ale nesetkala s posměchem ani s ničím horším, čím jsem si procházela dříve. VŠ, alespoň bakaláře, jsem dělala ve slovenštině - to byla úžasná úleva, nebát se toho, co řeknu špatně, nehledět na správné vyslovování r, l :D u zkoušek jsem byla v pohodě, uvolněná. Momentálně mě v práci opravují, myslím, že moje čeština lepší už nebude, prostě toho Slováka mám v sobě a co? Slovensky už moc ani neumím, bohužel, ale když jsem bývávala v létě na prázdninách u rodiny na Slovensku, po pár dnech jsem slovensky mluvila skoro stejně dobře jako kdybychom se do Česka neodstěhovali, o to horší byl návrat do školy (přepnout na češtinu). Čeština a slovenština jsou tak podobný jazyk, že se mi prostě občas stane, že se mi poplete český výraz se slovenským.

Udělejte si názor na české lidi sami.

Nooo, tak tedy... Napůl Slovák, napůl Čech. Občanství mám české, hlásím se ale ke slovenské národnosti.
Kdybych si měla vybrat, kde bych chtěla žít a měla bych na výběr jen Česko a Slovensko. Vybrala bych si Česko. Ano, jsem ovlivněna několika dlouhými lety žití v ČR. Prostě tady mám domov, nikde jinde. Tady mám nejdůležitější část z mé rodiny, tady to znám nejlíp. Neříkám, že bych se nikdy neodstěhovala. Odstěhovala bych se, mám to i v plánu, až jednou vyrostu :D, odstěhuju se do Francie nebo si tam pořídím alespoň nějakou chatku a budu tam jezdit na léto.
Nechci tady psát o mentalitě Čechů. Všichni moc dobře vědí, jací jsou, jací vlastně jsme ;) Možná bychom se nad sebou měli zamyslet a zkusit se trochu více usmívat, i když to někdy prostě nejde.

*Elle*

Bojovat se vyplácí (občas)

5. prosince 2013 v 18:11 | Elle |  Proud myšlenek
- Bojovat se vyplácí (občas) -

Lidi, když vám někdo říká: "Dávejte si vždy pozor na to, co podepisujete.", tak se touhle radou, či spíše doporučením, opravdu řiďte. Třeba jako já. I přesto, že vím, už hodně dlouho, že si člověk musí vždy kontrolovat vše, co podepíšu, i přesto, že to doopravdy dělám, vždy mi něco unikne. Bohužel, často se to stává, protože si některých věcí v tu chvíli nejsem vědoma. Každopádně pak na to doplácím.
Třeba minulý rok...
Ke dvěma úvazkům, co jsem měla mi přibyl třetí. Když mi dávali podepsat papíry, všimla jsem si na jednom, že tam bylo uvedeno, něco jako: "snížení úvazku z 75% na 45%", zastavila jsem se, Tohle jsme si přeci nedomluvili! O tomhle nebyla nikdy řeč! Vůbec jsem si ve svém pracovním rovzhu nevšimla, že mi nějaké hodiny ubyly! Spíš mi přibilo dalších 10h navíc. Vzala jsem tedy papíry (jelikož mi to dávala podepisovat sekretářka) a šla jsem hned za zástupkyni, ta ovšem neměla samozřejmě čas, neměla ho ani druhý den, když se mě ptala, o co jde, řekla jsem jí, že už o nic, že zajdu za ředitelem. Tak si na mě konečně čas udělala, jak ohromné. Nakonec to byla její chyba, údajně se spletla, bla bla bla...

Nojo, ale co kdybych jim prostě hloupě jen důvěřovala a v kliďánku si to podepsala? Ha?
A to jsem ještě netušila, co se stane o 5 měsíců později :D
Po 5ti měsících jsem dostala od sekretářky zase nějaký papír, stálo tam něco o potvrzené praxi bla bla bla. Nějak jsem nepochopila k čemu mi to jako bude a co s tím mám dál dělat, bylo mi řečeno, že si to mám někam doma založit.
Ok, tak když jen to. Nojo...
Ale jak na to koukám, nemůžu se na to vynadívat. Nejvyšší dosažené vzdělání: střední škola s maturitou.
Cože? To si zase ze mě dělají prdel? Když jsem tam nastupovala, dávala jsem jim několikrát ofotit můj diplom z VŠ :D a i přesto mě mají vedenou jako středoškolačku? Bylo by mi to možná jedno, kdybych čistě náhodou nezkoumala kvůli své diplomce (pár dní předtím) platové tabulky našeho rezortu. V tu chvíli mi došlo, že mě takhle měli vedenou celý předešlý rok, že jsem díky tomu byla celý předešlý rok ve špatné platové třídě a dělalo to docela podstatný finanční rozdíl ve výplatě. Najednou mi z toho bylo strašně zle. Jak je možné, že člověk přijde do zaměstnání, kde jsou vlastně všichni neschopní, kde mají šlatně i blbé zařazení do platové třídy a vůbec je to nežere, i přesto, že zaměstnanec všechny skutečnosti předem předloží a napíše do osobního dotazníku. Jak jsem jen mohla, nevědět, do které platové třídy patřím? Jak jsem jen mohla tohle podepsat? Byla jsem důvěřivá kráva.
Takže...
Takže jsem 2 měsíce a půl bojovala, aby mě přeřadili do platové třídy, do které patřím.
Samozřejmě, že mi peníze za předchozí rok nevrátí :D
Každopádně se mám zítra zastavit v kanceláři a mám podepsat nový platový výměr, jsem zvědavá, co se z toho znova vyklube.

*Elle*

Casina

4. prosince 2013 v 17:08 | Elle
- Casina -

Měla jsem v plánu (už před 7mi měsíci), že si konečně pořídím zrcadlovku, jelikož mi znova nefunguje (po druhé) obyčejný digitální kompakt.
Jenže... Finance mi poslední dobou nedovolují pomalu myslet ani na dovolenou, natož na vánoce... I přesto jsem si tak nějak nadělila k blížícím narozeninám a svátku ZNOVA digitální kompakt na takové běžné focení, když už nemám momentálně na zrcadlovku a občas něco vyfotit prostě chci. Doufám, že tenhle mi vydrží déle než 1 rok, ne jako ty předešlé 2, co jsem měla.
Zkouším momentálně značku casio... Digi-kompakty značky samsung a olympus jsem již měla a pro příště: už nikdy víc olympus! :D

Ps: Jestli náhodou máte typy na kvalitní digitální zrcadlovky, se kterými máte zkušenost, prosím, napište mi do komentů. Třeba brzy budu konečně na to mít prachy. Děkuji.

*Elle*