Čas Vám nikdo nevrátí...

Na háku

1. června 2013 v 23:19 | Elle |  Proud myšlenek
- Na háku -

A když člověk neustále přemýšlí, zda je ten a ten člověk, kterého ve svém životě odstřihl, doopravdy tak zavrženihodný či ne. Jednoho dne procitne a dojde poznání.

Někdy se lidé prostě zmílí a časem zjistí, že udělali chybu. Že doopravdy trochu víc přestřelili ve svém uvažování a možná pod vlivem vlastního hněvu neviděli to, co vidí dnes. Pak se bojí přijít s omluvou, ale nakonec třeba přijdou.

Jiní často přicházejí na to, že nakonec přeci jen udělali správně a odstřižení všech kontaktů a cestiček k daným lidem (třeba jen k jednomu člověku) byla ta nejlepší věc, kterou v životě udělali. Jedna z nejlepších věcí.

Přeci jen...
Lidé do našich životů přicházejí z určitých důvodů. Myslím, že jsem to už kdysi v nějakém z mých článků psala.
Lidé k nám přicházejí, aby nás něco naučili, aby nám otevřeli nějakou cestu, aby nás změnili, abychom něco třeba možná pochopili... Ale někteří lidé prostě nemají předurčeno v našem životě zůstat navždy. Prostě udělají úkol, který jim byl dán a zmizí.
Zmizí buď bolestně a ne tak úplně. Můžou nám totiž bolestně zůstat v srdcích a v myšlenkách. (Tím pádem ten člověk vlastně nezmizel, změnil jen podobu, ale stále na nás má nějaký vliv, stále plní svůj úkol, zmizí až zapomeneme, až nás přestane jeho zmizení bolet.)
Ale také ne (a to je častější)... Někteří lidé zmizí navždy z našich životů a bezbolestně. Možné je, že z toho jste i šťastní, že už s námi nejsou, že je nemusíte trpět, že se s nimi už nemusíte bavit, dýchat stejný vzduch v místnosti..

A já to mám prostě na háku!
Lidi, kteří mi zmizeli ze života - bolestně, vlastně nikdy nezmizeli, jsou tady se mnou. Každý den mám možnost být s nimi. Vím, že jsou se mnou, pořád, každou vteřinou, co existuji ještě v tomhle světě, každou minutou, co dýchám. Každou hodinou, kterou prožiju. Všechny roky, co přežiju. Jsou pořád se mnou.
Můžu se na ně vždy spolehnout. Můžu jim věřit. Mám jistotu, že jsou tady vždy, když potřebuji. Jsem s nimi šťastná (ale také ne). Život s těmihle lidmi je velmi zničující a bolestivý, zároveň úžasný a krásný.

Bohužel, jak jsem už psala: jsem ještě stále v téhle podivné realitě, kde tihle lidé už nejsou a žiju tady s lidmi, kteří jsou prostě "kreténi".
A já to mám prostě na háku!
Mám ty lidi na háku, co mi odcházejí ze života navždy, bezbolestně, splní úkol a zmizí, ani mi to nevadí. A jsem také šťastná, že mizí. Že už je nemusím nikdy víc trpět ve své přítomnosti.
Možná jsem hnusná. Vím, že nejsem (údajně, podle těch lidí) nejlepší člověk na světě. Že jsem chladná, labilní, ... že jsem za svůj život (podle nich) nic nestihla, že za celý svůj život nic nemám, že jsem prohrála tolik let a nic nemám...
A víte co?
Mám je všechny na háku! Protože si myslím něco jiného, než co si myslí oni.
Za celých 24 let jsem toho stihla hodně. Nemyslím si, že jsem projela celý svůj život a že můj život nemá cenu, že nic nemám. Mám toho moc.
Mám rodinu. Mám přítele. Jsem zdravá. Mám několik koníčků.
A že jsem za svůj život nic nestihla? Že nic nemám? Těžko..
Zvládla jsem střední školu, i když mi učitelé na základce říkali, že nemám jít na maturitní obor, žeprý jsem na to moc blbá. Ha, maturitu mám! Na střední škole jsem byla jedna z nejlepších, teda až na tu maturu :D :D :D Na ni jsem se doopravdy moc neučila. Mám Bc. Celé studium na VŠ jsem měla dobré výsledky, jela jsem naplno a měla jsem červený diplom. Příští rok si, po prodloužení o jeden rok, dodělám Mgr. titul a vím, že tohle nebude poslední vzdělávací institut, na kterém jsem. Za dobu studia na VŠ jsem stihla pracovat na mnoha prac. pozic... Někteří možná vědí, jaké to je pracovat a zároveň si u toho dělat školu. Tihle lidé vědí, jak moc je to náročné. Ti šťastnější, co to neznají, mají rodiče a platí jim intry a perou jim oblečení. A já podle těch lidí promrhala svůj život a nic nemám?
Doopravdy si to nemyslím.
Teď žiju sama (bez maminky a tatínka a jejich pračky a jídla ve skleničkách a kapesného). Umím se o sebe nějak postarat. Mám práci. Dodělávám školu (to je už je jen otázka času). Jsem s tím, co jsem dosud dosáhla, spokojená. Dřela jsem. Dřela jsem se 5 let! A dřít se budu dál...
Nejlepší je, že mi to říkaj lidi, kteří mají za sebou teprve jen střední školu a jsou stále mamánci. Ne, že bych si myslela, že lidi bez VŠ jsou něco míň... to zas ne, ale přijde mi to od nich trochu hloupé, mi tohle říkat, když já jsem už dáááávno někde jinde, než kde jsou oni.
Ale já jsem nad věcí a mám je na háku, protože pro mě tihle lidi nic neznamenaj. :)

*Elle*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama