Čas Vám nikdo nevrátí...

"Vlak života"

24. března 2013 v 13:39 | Elle |  Téma Týdne
- "Vlak života" -

Zajímavé téma týdne...

Celý můj život nebo spíše posledních 5 let mého života se motám v jednom začarovaném kruhu a nutí mě to, vracet se do minulosti, žít v ní, trpět jí, být ničená minulostí a já už nechci. Nechci být začarovaná v mých myšlenkách, které mě tíží už 5 let.
Tyhle roky byly a jsou nejtěžší v mém životě a přesto přeze všechno věřím!
Věřím, že jsem tady a trpím svou minulost takhle dlouho z nějakého důvodu.. Často si uvědomuju, že trpím zbytečně, že si to kolikrát dělám sama, protože já na to mám, mám na to tu sílu jít dál, neničit se minulostí a tím, co všechno bylo a co všechno navždy odešlo, jenže nemám odvahu!
Věřím, že jsem prošla dlouhou cestu, která má i budoucnost, která mě může někam dovézt.
Věřím tomu, že můžu být dokonce i šťastná.
Věřím tomu, že můžu mít znova nové, super, upřímné a opravdové kamarády.
Věřím tomu, že doopravdy není tak špatně.
Věřím tomu, že se vše, co se nám v životě děje, že se to děje z určitého důvodu, který my ani znát nemusíme... Jediné co musíme je si z toho něco vzít a vyrůst. Změnit se, zamyslet se, obnovit něco, začít někde jinde...
Věřím, že mám na to!!!


Já na to mám:
"Mám na to, abych nasedla znova do mého rozjetého vlaku života a pokračovala v cestě, v hledání, objevování, v myšlení, v umění, ve všem, co jsem a kdo doopravdy jsem. Mám na to! Sílu už na to mám!"

Horší je má (ne)odvaha, která mě trápí.
Nedokážu se odprostit od toho, v čem teď žiju, nedokážu si říct: "Už na to nemysli a začni žít bez toho/nich, nemysli na to." - Já tohle ještě nedokážu. Stále mě něco táhne k zemi, stále mám v sobě to závaží, které mě vězní.
Vím o tom...
Pro člověka samotného je nejdůležitější, aby během svého života poznal hlavně sám sebe, aby se sám v sobě vyznal a chápal se. Je to těžký úkol, pro někoho nesplnitelný. Já se sama znám jen z poloviny, možná ani to ne, ale znám své myšlenkové pochody, znám proč se některých věcí držím tak zarytě, jako zrovna třeba téhle věci - minulosti.
Protože se bojím, že o ni přijdu. Vím, že o minulost nikdy přijít už nemůžu, protože už se na ni nedá nic změnit, nedá se uchopit, nedá se nic... Proč mám pořád takový strach nasednout do toho rozjetého vlaku?
Proč mi ho některé události zabrzdily? Proč stojím na zastávce bezejména a čekám?
Žádný další spoj nečekám, výluku jsem nikdy neohlásila, tak proč? Proč stojím? Mám do zadu na poslední vagón připojit pár nákladních vagónů s těžkým nákladem a jet dál... Rozjet tu mašinu... Jen ať už nestojím a nebrzdím tím ostatní, hlavně sebe...


Já vím, vím... Nedělám dobře.
Měla bych... Odjet, rozjet se z toho místa a odjet, nestát, neztrácet čas... Užít si to cestování životem a být šťastná.
Nelitovat toho, že jsem se rozhodla odjet.
Nic, nikdo mě nedrží... Je to všechno ve mě. V mém rozhodnutí a odhodlání.
5 let jsem pracovala na sobě, abych našla sílu žít. 5 krutých let, jsem se ničila a trpěla jsem jak kůň. Myslím, že už je na čase, abych jela dál. Myslím, že už si to vážně zasloužím. Myslím, že to ostatním, pro které to udělám, dlužím.

Člověk vždy chce být jen šťastný, zdravý a bohatý a kdoví co ještě...
Já toho od života vážně už moc nechci. Některé věci prostě nejdou splnit, na některé věci nikdy nedosáhnu, nikdy není vše dokonalé... prostě život. Chtěla bych být šťastná, nebo alespoň spokojená s tím, jak existuji.

V mém životě mi chybí plno lidí, chybí mi plno pocitů, chybí mi strašně moc věcí, ale nestěžuji si, jen o tom vím, že to tak je a snažím se s tím něco dělat, vnitřně.
A vím také, že mi v mém životě chybí odvaha nasednout do mého vlaku života a jet dál.
Měla bych už jet!

*Elle*

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hovniválka Hovniválka | Web | 24. března 2013 v 13:46 | Reagovat

Nuda, radši testuj na zvířatech.

2 Izí Izí | E-mail | Web | 24. března 2013 v 13:52 | Reagovat

Pěkné :)
A z Hovniválka si nic nedělej, kritizuje všechny a neprávem!

3 Iveta Iveta | E-mail | Web | 24. března 2013 v 14:47 | Reagovat

Tady mi někdo vyloženě mluví z duše... Obvykle si za své trápení můžeme, alespoň částečně, sami. Upínáme se k minulosti a nemáme odvahu se od ní odpoutat. Něco konečně udělat.
Někdy mám pocit, že mě ten můj vlak už dávnou ujel... Nevím, jestli ho někdy dohoním :(
Moc kásný článek.

4 theenergyof-a-life theenergyof-a-life | 24. března 2013 v 15:41 | Reagovat

:) Děkuju, Lidi:) Vašich názorů si vážím :) :D

5 Andy Andy | Web | 25. března 2013 v 18:23 | Reagovat

Krásně jsi to napsala :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama