Čas Vám nikdo nevrátí...

"Realita"

6. února 2013 v 14:44 | Elle |  Téma Týdne
"Realita"

Když jdu spát, přemýšlím. Přemýšlím nad světem: Co kdyby. Přemýšlím nad tím, co by bylo, kdyby něco nebylo, něco bylo jinak, něco se nestalo, něco se stalo... Co by bylo kdyby...
Vyberu si z těch možností vždy to, co by se mi líbilo nejvíc a snažím si to představovat.
Snažím si každý den promítnout, tak jak by se stal, kdyby byl můj svět kdyby. Není to vůbec těžké. Každý, kdo mě zná dlouho, ví, co bych si přála, kdybych mohla probudit svět Kdyby.

Kdyby můj fantazijní svět Kdyby doopravdy existoval. Žila bych doma. Doma, tím myslím doopravdy doma, tam kde se cítím být doma, kde mám svou rodinu, kde jsem měla své kamarády, kteří už nežijí; měla bych to blízko k ostatním příbuzným. Žila bych doma, měla bych práci, dělala bych školu, měla svůj krásný pokoj složený ze dvou místností a v podstatě celé 2. patro pro mě a sestru, měla bych ho vybavený přesně podle toho, co se líbí mě a ne podle taťky. Chodla bych s klukem, který má dodělanou školu, alespoň by měl maturitu, nekouřil by, měl by své vlastní koníčky, práci. Prostě taková idylka.
Hlavně... v tom mém světě Kdyby by se k životu probudili lidi, kteří mi nesmírně chybí v tomhle světě, který tak těžce nesu, ale snažím se.
Probudil by se můj nejlepší kamarád, který mě nikdy nenechal padnout na dno. Který se mě vždy zastal, můj názor vždy respektoval a i když jsem mu nadávala, jak mě štve tím, co si sám sobě dělá, nikdy se na mě pak nenaštval, protože věděl, že mám vlastně pravdu. O pravdu mezi náma nikdy nešlo, nemyslím to tak, že já musím mít vždy pravdu, každý se může mílit. Byl by naživu, to by bylo nejdůležitější. Měl by novou šanci žít, novou šanci začít znovu, jinak. Kdybych mohla, pomohla bych mu, jak nejvíc by to šlo. Byl by zdravý a šťastný, že může vidět Slunce. Byl to můj nejvícnejlepší kamarád, kterého jsem v té vesnici, kde jsem bydlela, měla. Mohla jsem se na něj kdykoli spolehnout, i když vypadal, jako člověk, kterému byste nikdy nesvěřili ani kolo, já mu věřila a za to, jak jsem mu věřila, jsem byla odměněna tím nejkrásnějším, nejčistším a nejupřímnějším kamarádstvím, které skončilo tak tragicky až mi to připomíná nějaký film. Jak moc mi chybí!

Probudil by se děda. Vystřelil by na nás tolik nových vtipů, když bychom za ním přišli... A babička... Babička by byla znova tak krásná, usměvavá, šťastná a spokojená. Děda nás všechny spojoval. Byl a je součástí mého života. Bude součástí života mých dětí. Bude ve mě do konce mého života. Tím, že dal mamce život, mi dal možnost existovat, i když popravdě bych si zvolila raději neexistenci, ale přece mu nemůžu nepoděkovat za tu šanci, co mi dal. Miluju ho. A nehorázně moc mi chybí. Strašně ráda bych ho ještě jednou obejmula.

Probudil by se druhý děda, kterého jsem neměla příležitost více poznat. Chtěla bych o jeho životě vědět víc, mnohem víc, než jen to, co si pamatuju. Taťka by byl štěstím bez sebe, že znova může vidět tátu. Byl by šťastnější a já bych mu to moc přála. A já bych konečně na vlastní oči viděla ty hezké momentky, které vidím doma na fotkách.

Probudila by se babička. Taťka by pak byl ještě víc šťastnější a možná by byl pak k prasknutí nej-nej-nejvíc šťastný.

Probudili by se kamarádi ze zbytku party, co se jeden večer vybourali a odešli spolu, i když jeden trochu později. Jejich rodiny by zešílely radostí!!!!

Probudil by se mi kamarád z dětství, co se srazil na motorce se srnkou. Jeho máma by si přestala vyčítat, že ho poslala pro klíče od chaty, protože si je ten den zapomněla vzít. Jeho brácha by měl znovu ty šťastné, krásné modré oči a přestal by pít. Jeho přítelkyně by se přestala ničit... Vše by bylo pro všechny, tak úžasné... Tak šťastné.

Probudil by se můj bývalý spolužák, co jsem s ním sedívala v angličtině, co se oběsil a řekl by: "Žádná kráva, která mi dá kopačky a ani otec, který mě zjebe za to, že jsem mu naboural auto, nestojí za to, abych si vzal život! Jsem prostě takový jaký jsem, tak se s tím smiřte!"

Probudil by se člověk, který mi dal nadhled na život, který mě ukázal, jak mám přežít některá těžká období v životě a který je, i když jsem ho nikdy v životě nepoznala, pro hodně lidí, člověkem, který měl srdce na správném místě, jen potkal špatné lidi, špatné situace a špatnou drogu a zbraň...
Nojo... můj svět Kdyby, by byl dokonalý... Jen kdyby do toho každé ráno nevtrhla realita a všechno nezničila.
Každé ráno, s příchodem reality, všichni tihle lidé mizí, volají: "Zůstaň!" a já se probouzím, jdu do práce, z práce domů, najím se, učím se, přemýšlím a vzpomínám. Trochu smutné. Někdy hodně smutné.
Ale někdy jsou i dny, které přinese realita, za které jsem vděčná.
Musím, všichni se musíme, smířit s tím, že všechno není, tak jak bychom chtěli a že některé věci se staly a stávají z nějakého důvodu - abychom my, co danou situaci prožíváme, dokázali zhodnotit, vydedukovat a rozpoznat, co je pro nás v tu chvíli důležité, aby se nám kolikrát po několikáté otevřely oči, abychom mohli vyrůst na utrpení, které život přináší.
A my rosteme, rosteme a rosteme... Až jednou zmoudříme, smíříme se se vším, co se kdy stalo a odejdeme navždy.

Realita je krutá, ale často potřebná věc.
Bohužel.

*Elle*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luss Luss | E-mail | Web | 6. února 2013 v 15:00 | Reagovat

Krásný článek.

2 terezka66 terezka66 | Web | 6. února 2013 v 15:07 | Reagovat

Tvůj článek je více než dokonalý, mám z něho husí kůži, nádherně píšeš a vystihuješ pocity, které mnohé s tebou sdílím. Mockrát ti děkuji za komentář, tobě též přeji jen to nejlepší :-)  ;-)

3 Mystery Girl Mystery Girl | Web | 6. února 2013 v 15:31 | Reagovat

strašně krásný článek..málem mě rozbrečel je to krásně napsané a uvědomila sem si hodně věcí..děkuju

4 Elle Elle | Web | 6. února 2013 v 16:08 | Reagovat

Děkuji, potěšilo mě to :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama