Čas Vám nikdo nevrátí...

"Není růže bez trní"

15. ledna 2013 v 18:21 | Elle |  Téma Týdne
"Není růže bez trní"

Jdete parkem a najednou se zastavíte před jezírkem, kde se koupou kachny, kde pobíhají ochočené veverky, co žadoní po nějakém kousku jídla... A najednou ho spatříte. Keř růží.
Tak krásné růže a jak voní! Ale ty trny! To nestojí ani za utrhnutí (v parku je to přece jen zakázané).
Nejspíš zase budu kydat kecy a přemýšlet, ale napíšu Vám k tomuhle tématu tohle:

Dejme tomu, že růže je člověk a trní jsou všechny zlé věci, které ho za život potkají.
Človíček se narodí, má nějaké dětství, v lepším případě se mu rodiče nerozvedou, má nějaké sourozence a je šťastný, nikdy mu nic životně důležitého nechybí. V horším případě se mu rodiče rozvednou nebo mu zemřou a on je vychováván u příbuzných se svým mladším sourozencem nebo v dětském domově, kde nemá vůbec žádné zázemí... Své dětství zažívá v krutých podmínkách a v pocitech odcizení a samoty.
Pak se objeví puberta, v lepším případě okolo něj jen projde a nijak ho zvlášť nezasáhne nebo v horším případě človíček dělá kraviny, které jsou "zakázané" a dělá mu to třeba i radost. Každý nějak dospívá...
Najde si kamarády, velmi dobré kamarády nebo nemá žádného. Když už nějakého dobrého kamaráda má, zemře mu nebo se s ním nadosmrti rozhádá a zůstane sám (v dospělosti se pak těžko hledají noví doopravdy dobří kamarádi). Přejde to, nějak to přežije a žije dál. A ejhle... máme tady růži... s trny, které ji potkaly a které ji ještě potkají, nevyhne se jim.

Každá taková člověčí růže je jiná, jinak vypadá, má jinou barvu, jiný tvar, jinak voní, ale ty trny mají všechny.
Můžu soudit jen podle sebe, podle mých zkušeností. Můžu soudit jen samu sebe, nikoho jiného.
Jsem růže? Jsem.
Mám trny? Mám.
Jaká jsem růže? Jaká jsem? Lidi, kteří mě znají by možná řekli pár vlastností (ale jen ty vlastnosti, které se jim líbí, které mají něco společného s nimi nebo vlastnosti, které se jim nelíbí...)... protstě vlastnosti..
Každopádně: jsem jaká jsem a jsem taková z určitého důvodu. Kvůli trním, které mne potkaly a kvůli úsměvům, které jsem zažila. Není růže bez trní, jako není člověk, který nikdy nezažil nějakou hroznou věc, o které si myslel, že ji nezvládne a přece jen ji nějak zvládl (alespoň navenek, uvnitř třeba ještě ne, ale čas je všemocný lékař).
Na svých trních vyrůstáme, rosteme mezi trny a až vyrosteme, zase narazíme na trny. Je to takový zákon (můj názor).

Jak jsem se jednou učila o lidském utrpení:
"Lidský život je naplněný nejen radostí, ale i utrpením. V utrpení zrajeme a rosteme."

Musela jsem se nad tím tehda trochu pozastavit. Přehrály se mi v hlavě ty situace, které bych nejraději nikdy nezažila a pak jsem nad touhle větou přemýšlela... Dlouho... A doopravdy to tak je, v utrpení zrajeme a rosteme. Díky utrpení, které zažíváme, jsme takoví, jací jsme.
Abych o sobě napsala pravdu, byla bych totální maminčina sračka-máčka, kdybych se během svého života neobrnila tím, co jsem si všechno zažila, co a koho jsem všechno už ztratila a jak jsem se dokázala tak nějak sama osamostatnit.
A jsem za to všechno, co se stalo, vděčná. Jsem vděčná, že se staly některé věci, jsem vděčná za všechno, protože mě to posunulo dál, posunulo mě to jinam, přinutilo mě to bojovat, naučilo mě to, abych byla prostě silná a nepadla na hubu hned po prvním selhání...

Mám své trny ráda, i kdybych je doopravdy raději vymazala a pozměnila, jsem za ně ráda, protože bez trn bych nebyla růže (pokud se to dá takhle obrazně říct), nebyla bych to JÁ.

*Elle*

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 littleworldissmileworld littleworldissmileworld | Web | 18. ledna 2013 v 20:13 | Reagovat

Píšeš krásně.O

2 Lena Lena | Web | 19. ledna 2013 v 20:24 | Reagovat

Krásně napsané! :)

3 Elle Elle | Web | 20. ledna 2013 v 1:14 | Reagovat

Děkuju ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama