Čas Vám nikdo nevrátí...

Leden 2013

"Změny"

22. ledna 2013 v 22:34 | Elle |  Téma Týdne
"Změny"

V roce 2012 skončil mayský kalendář, údajně podle některých lidí je to jen začátek velké změny (přeměny) myšlení lidí.
Ať už je to jakkoli, mám takový pocit, že se něco děje. Něco zvláštního. Že se mění lidé okolo mě.

Statisticky vyhrávají muži = začínají blbnout - nějakým zvláštním způsobem začínají přemýšlet úplně jinak a jak bych to nejlépe popsala, mluví "osvíceně", jakoby je někdo praštil po hlavě a jim se zatmělo a mluvili by jen samé žvásty.
U holek jsem si tohoto jevu prozatím nevšimla.
Týká se to jen mého nejbližšího okolí.
Nemyslím si, že tahle jejich změna myšlení vede k lepšímu, jelikož vystupují jako magoři, kterým se to v hlavě pomíchalo.
Žeby se začala velká změna v myšlení?
Eliminace slabých a silných lidí (psychicky)? Možné to je.
Nakonec zbyde jen malá hrstka lidí, co tuhle změnu ustojí a překročí novou dimenzi myšlení? Vím, že se toho já nikdy nedožiju a ani toho nedosáhnu (psychicky), ale zajímalo by mě to, jak to bude vypadat a dál pokračovat.
Možná jen tady blbě kecám a nic se nestane :D. Stejně si myslím svoje. Protože...

Protože lidstvo celkově velmi rychle hloupne. V myšlení jsou lidé jeddnodušší. Zajímají se jen o materiální stránku života. Nezajímá je nic, co se netýká jich samotných. Pokud mají nějakou skrytou empatii nebo zájem o jiné lidi, tak je to jen přetvářka jejich svědomí. Zajímá je jen jejich úspěch, úspěch jiným nepřejí, závidí. Lidé jsou k sobě zlí a neohleduplní.
Jsou zaměření jen a jen na sebe. Na svou peněženku. Na své sny. Na svůj klid. Na své materiální věci. Na své srdce.


A jestli někdo tvrdí, že to tak nemá, lže.
Každý v dnešní době takový je! Každý! Bez vyjímky! Pokud si myslíte, že jste jiní, lžete sami sobě!
Prostě to přiznejme: jsme všichni egoističtí, závistiví, materialištičtí, neemocionální smradi, kteří si myslí, že když si dupneme, vše se bude točit jen kolem nás.
Bohužel, tohle je pravda.

K zamyšlení je čas... Čas, který plyne, neodvolatelně a čeká, až se tohle všechno změní.
Já si tyhle hnusné věci o nás uvědomuji, ale ve své podstatě, někde uvnitř sebe to prostě změnit nějak nejde. Asi jsem to až tak hluboce nezkoušela, přiznávám, podle mě už to máme v sobě zakořeněné a dosti hluboko.
Až nastane ta velká změna v myšlení. Až se lidé obrátí víc k přírodě. Zpátky k přírodě!
Věřím, že se od těchto vlastností, které mají moc v budoucnu zahubit lidstvo, odprostíme a budeme všichni jiní.
Lepší. Vyrovnanější. Spokojenější. atd

*Elle*

"Není růže bez trní"

15. ledna 2013 v 18:21 | Elle |  Téma Týdne
"Není růže bez trní"

Jdete parkem a najednou se zastavíte před jezírkem, kde se koupou kachny, kde pobíhají ochočené veverky, co žadoní po nějakém kousku jídla... A najednou ho spatříte. Keř růží.
Tak krásné růže a jak voní! Ale ty trny! To nestojí ani za utrhnutí (v parku je to přece jen zakázané).
Nejspíš zase budu kydat kecy a přemýšlet, ale napíšu Vám k tomuhle tématu tohle:

Dejme tomu, že růže je člověk a trní jsou všechny zlé věci, které ho za život potkají.
Človíček se narodí, má nějaké dětství, v lepším případě se mu rodiče nerozvedou, má nějaké sourozence a je šťastný, nikdy mu nic životně důležitého nechybí. V horším případě se mu rodiče rozvednou nebo mu zemřou a on je vychováván u příbuzných se svým mladším sourozencem nebo v dětském domově, kde nemá vůbec žádné zázemí... Své dětství zažívá v krutých podmínkách a v pocitech odcizení a samoty.
Pak se objeví puberta, v lepším případě okolo něj jen projde a nijak ho zvlášť nezasáhne nebo v horším případě človíček dělá kraviny, které jsou "zakázané" a dělá mu to třeba i radost. Každý nějak dospívá...
Najde si kamarády, velmi dobré kamarády nebo nemá žádného. Když už nějakého dobrého kamaráda má, zemře mu nebo se s ním nadosmrti rozhádá a zůstane sám (v dospělosti se pak těžko hledají noví doopravdy dobří kamarádi). Přejde to, nějak to přežije a žije dál. A ejhle... máme tady růži... s trny, které ji potkaly a které ji ještě potkají, nevyhne se jim.

Každá taková člověčí růže je jiná, jinak vypadá, má jinou barvu, jiný tvar, jinak voní, ale ty trny mají všechny.
Můžu soudit jen podle sebe, podle mých zkušeností. Můžu soudit jen samu sebe, nikoho jiného.
Jsem růže? Jsem.
Mám trny? Mám.
Jaká jsem růže? Jaká jsem? Lidi, kteří mě znají by možná řekli pár vlastností (ale jen ty vlastnosti, které se jim líbí, které mají něco společného s nimi nebo vlastnosti, které se jim nelíbí...)... protstě vlastnosti..
Každopádně: jsem jaká jsem a jsem taková z určitého důvodu. Kvůli trním, které mne potkaly a kvůli úsměvům, které jsem zažila. Není růže bez trní, jako není člověk, který nikdy nezažil nějakou hroznou věc, o které si myslel, že ji nezvládne a přece jen ji nějak zvládl (alespoň navenek, uvnitř třeba ještě ne, ale čas je všemocný lékař).
Na svých trních vyrůstáme, rosteme mezi trny a až vyrosteme, zase narazíme na trny. Je to takový zákon (můj názor).

Jak jsem se jednou učila o lidském utrpení:
"Lidský život je naplněný nejen radostí, ale i utrpením. V utrpení zrajeme a rosteme."

Musela jsem se nad tím tehda trochu pozastavit. Přehrály se mi v hlavě ty situace, které bych nejraději nikdy nezažila a pak jsem nad touhle větou přemýšlela... Dlouho... A doopravdy to tak je, v utrpení zrajeme a rosteme. Díky utrpení, které zažíváme, jsme takoví, jací jsme.
Abych o sobě napsala pravdu, byla bych totální maminčina sračka-máčka, kdybych se během svého života neobrnila tím, co jsem si všechno zažila, co a koho jsem všechno už ztratila a jak jsem se dokázala tak nějak sama osamostatnit.
A jsem za to všechno, co se stalo, vděčná. Jsem vděčná, že se staly některé věci, jsem vděčná za všechno, protože mě to posunulo dál, posunulo mě to jinam, přinutilo mě to bojovat, naučilo mě to, abych byla prostě silná a nepadla na hubu hned po prvním selhání...

Mám své trny ráda, i kdybych je doopravdy raději vymazala a pozměnila, jsem za ně ráda, protože bez trn bych nebyla růže (pokud se to dá takhle obrazně říct), nebyla bych to JÁ.

*Elle*


Novoroční předsevzetí?

1. ledna 2013 v 19:39 | Elle |  Proud myšlenek
- Novoroční předsevzetí? -

Přemýšlela jsem, že si jako každý předešlý rok NEdám žádné předsevzetí. Ale.

Ale co to takhle tento rok zkusit?
Smějící se Beztak jsou to kraviny, které si člověk řekne a za týden nebo lépe za dva si je už nepamatuje (když je nemá někde napsané a nekouká na to každý den).

Tak jo. Moje Novoroční předsevzetí pro rok 2013 jsou následující:

1, Napsat diplomku
2, Udělat zimní + letní semestr
3, Zkusit udělat na první termín státnice
4, Vymyslet + uskutečnit snad zaslouženou dovolenou (pokud bod 1-3 zvládnu)
5, Žít

To by mělo snad stačit. Pro začátek jsem si toho asi zase naložila na sebe hodně. Proč jsem tak hrozná na sebe? To nechápu, ale budiž, třeba mě to nějak pomůže či co.

A jaké jsou vaše novoroční předsevzetí?
*Elle*