Čas Vám nikdo nevrátí...

"Únik"

16. května 2020 v 18:57 | Elle |  Téma Týdne
- "Únik" -

Odejít?

Někdy bych si přála opustit svůj dosavadní život a restartovat úplně všechno... Možná se nikdy nenarodit?
To by bylo velmi jednoduché.

Život ale není nikdy snadný. Víte to? Vím to.
Tak a nádech, výdech, nádech, musím vstát a jít dál.

Vím, že v životě už nenajdu úsměv. To jsem už dávno vzdala.
Kdyby se alespoň snáz dýchalo.

Občas si otevřu svůj deník, většinou hledám zápisy 11 - 12 let zpět, které byly plné zmatku, strachu, lítosti a to vše se poté proměnilo v boj o vlastní život.. O vlastní úsměv, o naději, ve kterou jsem věřila, že tam někde existuje.
Víte, ať bojuji jak nejvíc dokážu... Už ho nenajdu.

Všechnu naději vkládám do ní. Ona má totiž naději. Má všechno před sebou, všechny své chyby, úsměvy, objevy.
Za pár let tady už nebudu, ona ano, má naději.


(Zdroj: youtube.com//Andy Grammer - Don't Give Up On Me)

Nevím, jestli mám stále věřit v to, že existuje únik z mého života, jestli někde ještě existuje štěstí...
Po všem tom boji, značně pochybuji.

*Elle*
 

"Co když už je pozdě"

23. února 2020 v 21:55 | Elle |  Téma Týdne
fgfg

"Lepší zítřky"

12. ledna 2020 v 23:08 | Elle |  Téma Týdne
- "Lepší zítřky" -

Budou..?

Když už nezbývá nic jiného, než boj.. Je to velmi náročné a intenzivní.
Náročné na energii, čas a intenzivní na pozornost.
Ztrácím sílu, kterou jsem teď chvíli opět měla. Hledám a nabíjím své zbraně, abych v boji ještě chvíli vydržela.

Ptám se sama sebe: jak dlouho ještě?
Tento boj trvá téměř 12 let.

Ještě jednou se ptám: jak dlouho ještě?
Nebylo toho boje už dost?
Nemám po těch letech stále naději na volný nádech, na volný pád ze skal, na život? Mám - nemám?

Na vše mám přesně vymezený čas, nesmím se ani o 5 minut opozdit. Nesmím se zastavit. Musím z jednoho místa pospíchat na další místo. Být 100% použitelná 24h denně... Je toho na mě už moc.
Chtěla bych to nějak zastavit.
Moc dobře vím, že to teď nejde.
Teď ještě ne.
Snad jednou.
Snad.

Vyjimečně udělám něco sobeckého. Udělám něco pro sebe, něco, abych se na chvíli odreagovala. Abych si udělala radost.
Za každých pár minut ukradených pro sebe vždy přijde trest. Vždy.

Nemá někdo recept, jak žít v přítomnosti?
Nebát se budoucnosti a nehnít v minulosti?


*Elle*
 


"Chytit a nepustit"

7. srpna 2019 v 21:53 | Elle |  Téma Týdne
- "Chytit a nepustit" -

Tam někde ve tmě je určitě malý paprsek světla. Určitě.
Tam stojíš, čekáš a dýcháš!
Dýcháš?!

(Forever - Lewis Capaldi)

Utéct.
Tak moc bych chtěla utéct za tebou, můj nejlepší.
Chtěla bych ti Ji ukázat.
Přála bych si, abys Ji viděl. Abys viděl, jak je šťastná.
Chybíš mi, strašně moc. Čas rány nehojí, neučí nás s bolestí žít... Učí nás jen čekat na ten den, kdy se konečně uvidíme, kdy Tě obejmu a už nikdy nebudu chtít pustit. Už o Tebe nikdy nechci přijít.
Doufám, každý den doufám, že se opět potkáme a že budeme mít více času...

Žít život bez Tebe je tak těžký, zatraceně moc.
Nebaví mě to.
Nenávidím ten fakt, tu realitu, že to tak bude do konce mého života...

*Elle*

"Toulavé srdce"

20. dubna 2019 v 23:18 | Elle |  Téma Týdne
- "Toulavé srdce" -

Nikdo netuší, že už 11 let 1 měsíc a 17 dní za živa umírám.
Nikdo netuší, že se nedokážu usmívat.
Nikdy nenajdu úsměv. Nikdy nenajdu klid. Nikdy nebudu šťastná.
V podstatě jsem už dávno mrtvá. Zemřela jsem ve stejný den, jako zemřela duše, která mě doplňovala.

Mám před sebou cca 30 let života a nevím, jestli tu bolest ještě dokážu tak dlouho unést a žít s ní.
Chtěla bych věřit, že se jednoho dne potkáme...
Už v nic nevěřím.
Pouze doufám v klid.

Je těžké žít dál, jít dál, dýchat.

*Elle*

"Pomalu, ale jistě"

14. března 2019 v 23:26 | Elle |  Téma Týdne
- "Pomalu, ale jistě" -

Už jste měli někdy v zádech zapíchlé dlouhé ostří, které o pouhý milimetr nezasáhlo srdce?
Už jste si někdy mysleli, že umřete a nedožijete se druhého dne?
Už jste bolestí křičeli: "Já se nevzdám!"

Bude to skoro 2 roky, co jsem něco takového zažila.
Do dnešního dne mám jizvu, nikdy se ji nezbavím. Budu ji mít do konce svého života. Je skutečná, 12 cm dlouhá a 0,5 cm široká. Můžu ji nahmatat i poslepu. Bude tam. Bude na mě. Bude ve mě. Je ve mě. Navždy.

Říká se, že každá špatná věc, přináší něco pozitivního. I ona. I jizva.
Díky ní vznikl život.
Ve mně, i mimo mě.
Díky ní se změnila podstatná část mého já.
Ukazuje mi jiný pohled na svět, jiné vnímání. Ukazuje mi, co mi dosud unikalo.

Trvalo to dlouho, než jsem se z boje o nádech propíchlou plící mohla plně a pořádně nadechnout.
Dnes už můžu normálně dýchat. Bohužel v mé hlavě vyrostl strašák, který mi hlídá rozpětí plic.


Pomalu, ale jistě se zvedám ze dna, kde jsem byla dlouho.
Pomalu, ale jistě nechám housenku v tichosti zakuklit a společně si počkáme, až se z ní stane motýl.
Máte se na co těšit. Protože...
Protože mě čeká ještě cca 30 let života tady mezi vámi a mám v plánu toho co nejvíce vytěžit.
Zbavím se okovů společnosti, dosáhnu svých cílů a snů.
Objevím sama sebe.
Na konci budu vědět, kdo jsem.

Držte se.
Život je boj.
Rány, které rozdává, jsou občas hluboké a těžce zahojitelné. Věřte mi, vy všechno zvládnete.
Jako já.

*Elle*

"Osud našeho světa"

26. ledna 2019 v 23:26 | Elle |  Téma Týdne
napíšu

"I talk to you"

25. srpna 2018 v 0:12 | Elle |  Proud myšlenek
- I talk to you -

Za chvíli to bude rok, co jsem se od blogování odpojila.
Měla jsem (mám stále) toho nějak moc :D Teď si vše tak nějak znova nachází své místečko, vše se usazuje, dá-li se to tak popsat.

Překvapuje mne, že se člověk dostane ze dne na den na úplné dno, tedy, myslí si to. A pak... Pak se vyšvihne ještě výš, než kdy byl. Musím přiznat, že každý kopanec mne posiluje více a více, protože mne vždy nutí jednat s ještě větší vervou a mít více odhodlanosti se nevzdávat.

(Zdroj: pinterest.com)

Hodně se toho změnilo.
Některé věci se nezměnily.
Ano, stále jsem masochistický workoholik. Bohužel. Jediná věc, kterou bych na sobě chtěla změnit. Nutně. Jsou i jiné věci, které by potřebovaly upravit, ale ty nejsou tak do očí bijící.
Prototože... A já to vím! Protože život není o práci! :( Ale jelikož jsem fakt asi magor, tak v tom pokračuji.

Po mateřské, ihned s nástupem na rodičovskou dovolenou, jsem se vrátila zpět do práce. Nj, moji zaměstnavatelé jsou vážně zlatí. Umožnili mi si s sebou brát malou a dokonce mne v případě potřeby vozili z domu přímo do práce. Tomu se říká servis, až jsem valila oči, vážně. Nebojte, zase to s prací u nich nepřeháním 1 nebo 2 dny v týdnu. Takový relax.
Začala jsem totiž znovu podnikat, zatím je to taková haha sranda, beru to jako koníček a vážně se to začíná rozjíždět. Sice ne v oboru, ve kterém jsem vždy chtěla podnikat, protože jsem stále přizdisráč a stále si myslím, že nemám dostatečný talent na uskutečnění svého snu - kráva, co? Ano, jsem. Možná to je tím, že nemám k tomu zpětnou vazbu a nedělám proto nic, to bude jádro pudla. Někde v sobě vím, že to přece se mnou nemůže být tak zlé, jednou určitě zkusím i tohle. Musím.
Také jsem tento měsíc riskovala a zafinancovala jsem kamarádovi částečně rozšíření jeho podniku, 30% zisk každý měsíc, doufám, že se mu bude alespoň další 3 roky dařit :D
Mám v plánu strašně moc věcí, ty se ještě musí vytřídit a rozmyslet, udělat plán a tak.

Začala jsem šetřit úplně jiným způsobem, než jsem byla zvyklá a dokonce mě to baví více, než předchozí způsob. Je to více motivující, tedy pro mne.
Víte, při mateřské a poté na rodičáku ženské přehodnocují snad všechno ve svém životě. Došlo mi, že šetřím špatně. Pokud bych v tuhle chvíli a v tuhle dobu, ve které jsem, šetřila i nadále stejným způsobem, nakonec by mi nic nevycházelo, nic. Žila bych z měsíce do měsíce a doufala, že bude zakázka nebo v práci odměna. Takhle 100% vím, že se nemusím vůbec stresovat.

Nooo, a od října znova na VŠ. Snad už to studium dokončím. Jsem asi ten nejhorší student, kterého znám. Kdybych VŠ nutně nepotřebovala proto, abych mohla zůstat v práci, už by mě tam neviděli, nikdy :D

(Zdroj: pinterest.com)

Je toho strašně moc, o čem bych mohla psát a o čem psát i postupně budu :)
Už se totiž konečně tvoří čas na psaní.

Lidi, věřte, ať jste v jakémkoli srabu, vždy se z něj dá něco vytěžit a vy můžete vždy povyrůst o kousek :) Věřte tomu, vím o čem mluvím :)

*Elle*

"Začátek a konec"

29. května 2018 v 22:19 | Elle |  Téma Týdne
nhjg

"Strach sám ze sebe"

30. října 2017 v 16:13 | Elle |  Téma Týdne
- "Strach sám ze sebe" -

V pátek 20.10. v 1:10 se mi narodila dcera <3. Je to takový malý spokojený uzlíček.

Dost mi teď chybíš můj nejlepší.
V tuhle chvíli bych si hrozně moc přála, aby se skutečně pro jednou otevřely dveře mezi tvým a mým světěm, alespoň na 5 minut.

Jsou chvíle, kdy proklínám tu věčnou propast, to rozdělení na bílé a černé, na živé a mrtvé.
Zrovna tahle chvíle to je.
Měl bys žít. Měl by sis prožít celý svůj život. Tak moc bych si přála, abys měl tu možnost: žít.
Občas lidé opouštějí tento svět příliš mladí.
Někdy si říkám, ano, i takové životy mají svou dávku něčeho magického, něčeho vzácného, co si uvědomíme, až když je po všem.

Zrovna teď mi chybíš. Měl jsi pravdu: 3x3 je 9. Děkuju.

Měl bys vědět, že ten strach, co teď mám, je neskutečný.
Je to znova stejný strach o něčí život, jako tehdy s tebou.
Mám strach ze sebe, že nestihnu spoustu věcí, které nějak nutně potřebuji udělat, než skončí má čára života.

Člověk se ale nesmí bát, aby mohl jít dopředu, aby mohl jít naplno do všech těch věcí, do kterých chce jít.
Nesmíme se bát.
Strach nás drží zpátky, drží nás tam, kde být nechceme, tam, kde je to pohodlné.
Tohle nechci, chci se přestat bát a jít.
Teď v tuto chvíli je to nemožné, přece jen.. hormony :D

Pozitivní zprávou je, že se už malými krůčky zvedám ze dna :) Doufám, že nic nezakřiknu a že se pak můžu tady pochlubit, časem :)

*Elle*

Kam dál