Čas Vám nikdo nevrátí...

"Vůle žít"

7. října 2017 v 0:52 | Elle |  Téma Týdne
- "Vůle žít" -

Dost často si říkám, že tě tady přece jen potřebuju. Potřebuju nějakého kamaráda, kterému bych vážně věřila a který by mi už dávno nakopal a nepustil by mě dělat věci, které dělám stále dokola, které pro mě nejsou dobré.

(Chord Overstreet - Hold On)

Nejhorší je, že to vím. Už dlouho to vím, že jedna z mých cest, po které jdu, není dobrá. Tahá mě ke dnu, nic mi nedává, pouze problémy a pocit, že je vše stejně marný, ať udělám a řeknu co chci.
To je stále dokola, neustále.
Změním se. Všechno bude jinak. Až...
Když přijde chvíle, kdy je to propírané AŽ, nic se neděje a dotyčný mi řekne: "Nemůžeš po mě chtít něco takového." Nebo se prostě jen naštve a nebaví se se mnou, jelikož po něm chci moc!

Nezměním někoho, kdo se změnit nechce, to vím.
Ale proč potom vše pak háže na mě? Proč to dává mě za vinu?
Můžu za to, že nemá žádnou školu.
Můžu za to, že kouří a pije, protože se mnou vydržet je údajně nemožné.
Můžu za to, že celé dny hraje hry na PC a se mnou čas trávit nechce, protože nic nevymýšlím.
Podvádí mě a údajně si za to můžu sama.
Chce po mě, abych to neřešila, abych se o tom už nikdy nebavila.. Ale abych toho byla schopna, nemůžu na to být sama. Nebo podle něj nejspíš ano.

A tam někde je někdo, kdo by mi tohle nikdy neudělal. Kdo by se prostě vykašlal na podělané hry na PC a trávil se mnou čas. Kdo by se mnou šel ven a je jedno kam, nemusí být plán. Kdo by neroztřískal půlku nábytku, když bych mu řekla svůj názor.
Tam někde je někdo, kdo by mě nikdy nenechal řešit jeho problémy. Kdo by nikdy nedovolil, abych kvůli němu chodila po lidech a bankách a neřešila to, co denně řeším. Jsem z toho unavená.
Nikdy by mě nenechal si vzít sama na sebe hypotéku a půjčku na opravu domu, nerozfofroval všechny peníze a pak mě nechal, kvůli jiné s tím, že si za to můžu sama, že jsem neměla čas nachystat hezké vánoce.
Tam někde je někdo, kdo by mě plánovaně nechtěl nechat s tím vším samotnou.
Tam někde je někdo, kdo by mi nikdy neřekl, že si mě vezme, až si to dostatečně zasloužím.
Tam někde je někdo, kdo se zajímá a ptá se. Jak to jde.. Povídá mi o svých úspěších a já jsem ráda, že se mu daří. Ptá se mě, jestli něco nepotřebuju a...

A ty to všechno moc dobře víš, kámo...
Že takový člověk existuje. Znal jsi ho moc dobře. Seděli jste spolu na střední v lavici.
To, jak jsi odešel, ho také dostalo. Vlastně se se mnou o tom nikdy v životě nebavil.

Měl jsi šílenou vůli žít. Chtěl jsi bojovat, ale už jsi to nezvládal.. Věděli jsme to všichni. Vůle by byla, síla docházela.
A nejhorší na tom bylo to, že všichni, co jsme pak stáli vedle sebe u konce tvé cesty... Všichni jsme v tu chvíli byli ochotni ti dát snad i celé naše životy, jen aby jsi otevřel oči, nadechl se a řekl: "Ha, dělám si z vás prdel!"
Zlomilo nás to.
Rozprchli jsme se, každý jinam.
Někdo za pár měsíců odešel na stejnou cestu, jako ty.
Někdo ještě stále žije a stále bojuje na tomto světě. Ale co vím, nikdo není šťastný.
Možná teď jeden člověk ano, ale musel projít jedním hnusným peklem...
Je zajímavé, kolik lidí jsi pojil svým přátelstvím.. Kolik rozdílných lidí a přece svým způsobem podobných, podobně ztracených.
Chybíš mi tady, protože bys mi konečně nakopal a nedovolil bys mi, abych dopadla tak jak jsem teď dopadla.

*Elle*
 

"Temné dny minulosti!

1. října 2017 v 0:50 | Elle |  Téma Týdne
- "Temné dny minulosti" -

Snad každý den mi probíhá scénář toho, co se odehrávalo během Silvestra 2016 až dubna 2017. Každý den to vidím před očima a už nemůžu dál, už nemůžu přejít to, co se stalo.
Je mi z toho zle, na blití.
Stačí, když se na něj podívám a vidím to znova!
Stačí, když tu feťačku potkám a znova, všechno je tady znova!
Nenávidím je! Do konce života je budu nenávidět!
Protože mě zničili, zničili všechno, co bylo ještě krásné...

*Elle*

Zlomek vteřiny

14. září 2017 v 22:33 | Elle |  Proud myšlenek
- Zlomek vteřiny -

(Chinaski - Potkal jsem tě po letech)

Stačí kousek této písničky a jsem znova v období, kdy jsem byla nejvíc nejšťastnější na světě. Kdy jsem prožila cca 4 nejkrásnější měsíce v životě. Kdy jsem se cítila tak, jak už nikdy...

Chybí mi to, a často, když jsem nešťastná, vzpomínám na ty chvíle a na toho člověka, který ten pocit vyvolává.
Opustila jsem toho člověka kvůli někomu, kdo mě roky před tím krásným obdobím ničil a který mě po tom krásném období ničí nadále, ničíííííííí ! Ničit bude a už moc dlouho vím, že se to nikdy nezmění.

Nevím proč mám trpět to, jak mi zase dělá ty věci. Vypíná telefony nebo je prostě nebere a místo toho "chlastá" s kolegou z brigády a nechává si od něj domlouvat jinou. Nechává si od kamaráda vozit šprcky, pod záminkou, že je to pro toho kolegu z brigády.. Píše holce, kterou tu kolega má vyhlídlou, že miluje pihovaté zrzky... atd.
Tohle se nedá vydržet!

A po mě chce, abych už neřešila minulost a šla dál. Jak, když mě to prostě žere?
Chce po mě, abych předstírala?
Jak mu mám věřit všechny ty žvásty - lásko, zlato a blá blá blá.
Když jen ve chvíli, kdy společně vyjdeme z bytu, zapálí si cigáro a jde rychle, rychle, tak abych ho sotva dohnala..
Ono se to už na konci 8. měsíce těžko chodí rychle.
Nezpomalí dokud nejsme někde, kde nemůže potkat někoho z bývalé práce..

Chtěla bych být šťastná. Najít úsměv.
Snad jednou.
Někdy.

Třeba v jiném životě, třeba už nikdy.
Už nikomu nevěřím a ani už nechci.
Všichni lžou.

*Elle*
 


Karma is working

20. srpna 2017 v 14:16 | Elle |  Proud myšlenek
- "Karma is working" -

Od cca 28.12. 2017 z duše nenávidím několik lidí, tak moc, že kdybych mohla, tak je...
No, ale nejsem Bůh a nebudu tady úřadovat.
Bůh a karma se už o to starají :D :D
A mám z toho radost :D Véééélkou.

(zdroj: pinterest.com)

*Elle*

"Vnitřní démoni"

12. srpna 2017 v 0:18 | Elle |  Proud myšlenek
- "Vnitřní démoni" -

Už je to nějaká doba, co jsem sem přispěla nějakým trochu srozumitelným článkem.
A ani tenhle není vyjímka!

Udály se věci, o kterých chci i nechci psát... Je to těžké.
A také nevím, jestli vůbec mám pustit něco tak šíleného do internetového života. Nevím, jestli mám tady vše vyblít, udělat si vnitřně dobře a blít tady ty hrůzy, doufat, že mi to pomůže nebo..
Se na to vysrat?

(Zdroj: internet)

Každopádně mě ta událost překopala a v současné době nejsem ta, která se pokoušela každému porozumět a pochopit proč jedná tak, jak jedná a atd.
V současné době jsem a BUDU jízlivá, ironická, kousavá a hnusná na všechny kolem!
A věřte, že si to mnoho lidí zaslouží!

A znova třeba budete u toho, jak z hovna vstát na obě nohy a vytěžit z toho nejvíc, co jen půjde.
Možná budete u toho, jak vysaju jednoho člověka, co saje mne, už několik let.
Možná u toho nebudete, protože se na Vás možná vykašlu a řeknu si, že vám do toho je hovno.

(Zdroj: pinterest.com)

Budou se dít věci.
Velké věci a teď nebudu ohleduplná, budu dravé zvíře, které má zuby, drápy, jed a nebude se bát vše, co má, použít!

Znova povstanu. Vytáhnu se z toho zasraného pekla a zničím vše, co mi přijde do cesty.
Nezapomenu na ty, kteří mě do toho pekla zakopali a rozmažu jim hovna po obličeji.

*Elle*
Aneb nepřejte si mě!

"Kdybych tak mohla změnit svůj život"

24. července 2017 v 0:40 | Elle |  Téma Týdne
blůůůůů

blááá

bléé

Článek možná někdy napíšu..

*Elle*

"Konec cesty"

10. června 2017 v 20:13 | Elle |  Téma Týdne
- "Konec cesty" -

(12. února 2017)

Přeji si, vrátit čas. Kdyby to šlo. Vrátit se o 10 let zpět. Vrátit se a vědět vše, co vím teď.
Změnila bych všechno, ač to, co se za těch posledních 10 let událo, nelituju - chtěla bych začít předchozích 10 let trochu jinak.

Žij. Prosím tě, žij. Žij tak, abys toho nelitovala a pokud toho budeš chtít litovat, nelituj, posunulo tě to tam, kde jsi teď! Ano, můj nejvíc nejlepší, vím a vzpomínám na tvá slova.
Vzpomínám na Tebe často, pořád, stále. Jako kdyby jsi nikdy neodešel. Neodešel jsi, jsi stále tady a stále mi připomínáš, proč pokračuji ve tvé, v naší cestě, ač už dávno skončila.
Vím, že ta cesta už má jiný směr, než jsme chtěli. To se stává, když je člověk na jeden velký sen sám.
Spoustu let mi trvalo, než jsem začala sama dýchat.

Chtěla bych se vrátit a být znova šťastná. Ještě jednou.
Na tuhle cestu už nikdy nenaskočím a dnes to už stoprocentně vím. Vím, že se musím nadechnout a vyjít znova jiným směrem. Jít, s jiným, velmi těžkým závažím, s tebou, v hlavě, po boku.. Do doby než zemřu? Do doby než se znova cesta změní.

(Zdroj: pinterest.com)

Mám našlápnuto. A stále uvažuju, zda-li touhle cestou chci jít. Zda mi to za to stojí. Abych znova dokazovala, že za něco stojím, abych dokázala, že nejsem člověkem, kterým ve skutečnosti nejsem.
Vím, že lidé dělají chyby, i já je dělám. Nechápu jediné, proč za ty chyby musí dlouho poté ještě trpět, když udělali vše, aby je napravili nebo změnili svůj směr, aby se ty samé chyby nikdy neopakovaly.

Půjdu cestou, kde štěstí nenajdu. Kde nenajdu to, co tak dlouho hledám. Vrátí mě to zpět do období, kdy se lidé učí dýchat. A nejsem si jistá, jestli to chci. Jestli chci znova tohle zažít.

*Elle*

"Hloupí lidé"

23. dubna 2017 v 22:24 | Elle |  Téma Týdne

- "Hloupí lidé" -

blů blá blé...

Je mnoho lidí, které bych mohla považovat za hloupé.
Ale můžu? Ne, nemůžu někoho považovat za hloupého, pokud o něm vím, že má nepřesné až velmi mylné informace.

Docela mi vadí, jak ON tahá své kamarády za nos a jak jim neustále lže. Kamarády, ale i celou jeho rodinu.

To, že lže o mě, to jaká jsem a co mu jako dělám, jak moc jsem hrozná.. Na to jsem si už zvykla. Mrzí mě, že nikdy nikomu nepřizná, že ho pořád tahám z průšvihů, že nebýt mě, nemá co na sebe/jíst/kde bydlet. Pořád na mě háže nějakou špínu a já mlčím a když už do něj rýpnu před jeho známými, tak mi to pak vyčítá, jak si to vůbec můžu dovolit, že?
To jen já mu ubližuju, jen jáááááá... Svým kamarádům tvrdí, jak ho štvu a že občas chodí spát k babičce - TĚŽKO, chodí spát k té feťačce a mě říká, že chodí do práce na noční.
Nejsem hloupá, když ráno hodí věci na praní a já to jdu oprat, vidím ty zrzavé vlasy + chlupy od jejího psa na jeho oblečení!
Takže babička, jo?
U kamarádů je za svatouška a pak ho ještě přemlouvaj, aby byl s ní, vozí ho k ní a domlouvaj mu, že s ní by to měl lepší.
Aha, ho se mnou drží to mimčo, co budeme mít? Evidentně.
Nejsem ale člověk, co by šel na potrat.. Také mi není 20, abych pak z toho neměla nějaké následky.
Nemůžu mu věřit a nevěřím mu. Nic.
Do práce nechodí, proč mi od března nedal na nájem? Na jídlo? Chodí za ní a já mám jako být zticha? WTF?

Nemůžu říct, že jeho okolí je hloupé, prostě nemají všechny informace, které by měli mít.
Je to lhář a umí v tom chodit.
To je vše!

*Elle*

"Před usnutím"

28. února 2017 v 20:47 | Elle |  Téma Týdne
- "Před usnutím" -

Od března 2008 jsem každý večer před usnutím myslela na Tebe, můj nejvíc nejlepší. Každý den, od chvíle, kdy jsi odešel, jsem si každý den promítla všechny věci, o které jsi přišel. Každý večer mi projelo celé naše přátelství, poslední dny a představa temného budoucna, ve kterém dnes žiju.
Žiju v budoucnosti, které jsem se děsila. A děsím se do dnes.
První tři roky jsem každý večer umírala, s tebou.


Každý večer jsem prožívala chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že se už nikdy v životě neuvidíme, nepromluvíme na sebe, nepodíváme se na sebe, nikdy se neobejmeme. Tři roky, každý den.
Každý den jsem vstávala s těžkým nádechem a večer usínala s o to těžším výdechem. Tak moc jsem si přála, aby to nebyla pravda. Dokonce jsem doufala v to, že jsi ve skutečnosti odjel do zahraničí a nám jsi nechal poslat jen lži. Bohužel, viděla jsem tvé tělo. Tvou lidskou schránku. Chyběl jsi mi.
Teď už vím, že všechna přátelství, která jsem od té doby započala, nikdy nebudou tak silná a obětavá, jako naše přátelství.
(zdroj: youtube.com - Michael Malarkey - Scars)

To ty jsi byl mým nejvíc nejelpším a vlastně jediným skutečným kamarádem. Nikdo před tebou a ani po tobě, kdo se se mnou bavil, nepronikl za zdi, kam jsi pronikl ty a pochopil. Od té doby mi přijdou všechna má přátelství plytká, jednoduchá, nemají hloubku a jsou pro mne svým způsobem nepřirozená. Možná jen stále narážím na "jednoduché" lidi.

Tři roky utrpení a snění o tom, že žiješ v zahraničí a dýcháš. Představovala jsem si tě na Floridě, jak sedíš na baru na pláži a dýcháš slaný vzduch :) Jedině takhle jsem asi přežila. Jedině takhle jsem zahnala tu ostrou bolest v sobě.

Další roky.. Rok čtvrtý, pátý, šestý a sedmý... Byly... Byly jako jedna velá silná proměna housenky v motýla.
Z bolesti ze ztráty se vylíhla z housenky silná osobnost.
Tato osobnost totiž neměla žádnou jinou možnost, než jít dál, žít dál, dýchat dál.. bez tebe. Ať už to bolelo či řezalo jak nejvíc chtělo. Ano, stále mne ta bolest držela při zemi a nutila mě být přivázaná k minulosti a stále jsem. Ale upřímně, nebýt této ztráty, nikdy bych nebyla tam, kde jsem dnes teď. Za to vděčím síle, kterou jsem získala po pádu na držku.

Moc si nefandi, každá ztráta v mém životě, mne srazila do pekelných bolestí a pokaždé jsem se po takovém šoku učila chodit, samostatně dýchat a nečůrat do plíny ;)

Rok osmý se změnil. Přestala jsem před každým usnutím přemýtat o co vše jsi přišel. Přestala jsem se světem "Kdyby". Přestala jsem "žít" v mimo realitě. Přestala jsem každý večer vcházet do snů, kde jsi žil. Přestalo se mi o tobě zdát. Přestala jsem si s tebou ve snech povídat. Odešel jsi i ve snech. Věřím tomu, že jsi šel už dál, že sis ten rok vybral zda-li stále být tam, kde jsi byl nebo jít dál. Myslím si, že jsi šel dál a odešel jsi.

Za tři dny nám skončí rok devátý a začne rok desátý, kdy nebudeš ve stejné realitě, jako jsem já.
Tak moc mě to mrzí, že spolu nemůžeme komunikovat.
Mrzí mne, že jsou naše cesty prozatím rozděleny.

Cítím ale, že v desátém roce, co tady nejsi, že se něco stane. Cítím, že se vrátíš, že tady stále máš spoustu práce a že se naše cesty možná spojí, možná ne.
Pokud někdo věří v takové ty symbolické znamení, které se v našich životech dějí (někteří to vnímají, někteří ne), tak takových znamení mám za poslední měsíc nejméně 3-4.
Za prvé, prostě mám tucha, ten podivný pocit, že teď jsi znova tady, ale jinak, v jiné formě.. cítím z toho radost a natěšení, už žádný smutek, lítost.
Za druhé, tvé číslo 3 - tvé datum narození obsahovalo 3, tvé datum úmrtí obsahovalo 3, tvé oblíbené číslo bylo 3... 13. 2. jsem se dozvěděla něco, co teprve pomaloučku vzniká. Náhoda?
Za třetí, 3.3. (den, kdy jsi před 9 lety zemřel), mám něco velmi důležitého nebo spíše... jdu si to potvrdit a věřím, že to má spojitost právě s nejlepším kamarádem.
Za čtvrté, jak mi vysvětlíš dnešní sen? Proč po takové době? A proč jediné, co jsi mi řekl bylo: "3*3 je 9?"

Nevím, možná jsem magor a spojuju si věci, které nemám.
Možná tomu jen chci věřit, protože nemám vlastně ani čemu věřit. Kdoví.

Jsem, po 9. letech, šťastná, že vzpomínka na nejlepšího kamaráda už není bolestivě smutná. Nikdy jsem si nemyslela, že jednoho dne bude obsahovat i malý radostný nádech, jako dnes.

*Elle*

Could you be...

12. února 2017 v 7:26 | Elle |  Proud myšlenek
- "Could you be..." -

Zavři oči. Zavři oči a představ si magické světlo, které tě vrátí zpět do doby, kdy jsi byla šťastná.
Cítíš to? Uvnitř?
Vidíš to zvenčí?
Vidíš sama sebe v zrcadle?

Takhle přesně vypadáš, když najdeš to, co si přeješ nejvíc.
Chceš to?
Ještě jednou?

Ne.
Ty už ne. Budou na řadě jiní.
Ty už ne.
Zapomeň na vše, co jsi viděla, když jsi měla zavřené oči. A otevři je.

Vidíš to?
Cítíš to? Uvnitř?
Vidíš sama sebe v zrcadle?
Tohle jsi ty. Tohle budeš ty. Tohle tě čeká.
Tohle přijmi a jdi pryč.
Nechtěj nic z toho, co už bylo a odejdi. Neškemrej po poslední šanci.
Nedávám další šance.
Máš jen jednu.
Jen jeden život.

Bájná Atlantida je potopena. Zašedla a už ji nikdo neobjeví.

Enjoy it!

*Elle*

Kam dál